Králický Sněžník před Vánoci

Králičák před Vánoci

Blíží se poslední víkend před Štědrým dnem a já v podstatě od extrémně vydařené expedice na Lofotách jen tvrdnu doma, nepočítám-li jednodenní vyjížďky na kole či běžkách, takže už mě neuvěřitelně svrbí nohy. Všechny zakázky odevzdané, ubíhá jediný čas v roce, kdy mám volno a já sedím na zadku, to je utrpení. Každý den sleduji všechny dostupné předpovědi počasí a můžu si hlavu ukroutit. Pár pěkných dní, aby krajinář pohledal.

A hle, konečně alespoň 2-3 dny s inverzí. Doufám, že se rosničky nepletou. Bojuji s myšlenkou vyrazit na Slovensko na Choč, tam mám nějaké nevyřízené účty, ale nakonec padne volba na Králický Sněžník, který mám, co by kamenem dohodil a zbytek s plnou polní doběhl, takže když se počasí nevyvede podle představ, nic se neděje, alespoň se provětrám.

Nebudu Vám tu vyprávět, jak jsem zapomněl doma termosku s čajem, takže vstávání ve dvě hodiny ráno, abych byl pod kopcem včas a stihnul ještě nahoře východ slunce, jsem tímto zcela degradoval, no co už… Vracím se pro čaj a frčím znovu, tentokrát již naostro vstříc Dolní Moravě. Snad už mám vše, a co nemám, nebudu potřebovat.
Jsou čtyři ráno, nazouvám pohorky, teploměr ukazuje -8 stupňů, je jasno, značka ideál! Rychle šlapu do kopců směrem k hranicím s Polskem, měsíc svítí tak, že čelovku vůbec nemusím vytahovat. Klid ruší jen hukot sněžných děl z protějšího kopce, bydlet poblíž zimního střediska musí být fakt zážitek, ale holt společnost si to přeje, takže poručíme větru dešti a sníh si vyrobíme, no budiž…
Areál se tu za poslední roky rozrostl do vskutku obludných rozměrů. Korunu tomu dali takzvanou Stezkou v oblacích, která zprznila panorama místních kopců neuvěřitelným stylem. Památkáři honí kde koho, jak místní mohou u své roubenky udělat velká okna, čím pokrýt střechu, vikýře v žádném případě, však to na hory nepatří a pak se tu krajina znásilní tímhle monstrem. Fuj…

Klepáč / Trójmorski Wierch s rozhlednou za rozbřesku, kdy mě do zad ještě svítil měsíc.

Mířím na rozhlednu Klepáč. Sněhu s výškovými metry přibývá, stopy kterých se držím, se postupně ztrácí, idylka končí s nástupem zesilujícího ledového větru, který přehlušuje i moje klení, protože kvůli své hlavě děravé nestíhám. Ale nevadí, nějak to dopadne.
Kupodivu v šest ráno stojím pod rozhlednou, choulím se v lese schovávajíc se před ledovým severákem a obhlížím okolí. Všechno je krásně omrzlé, snad to vítr neomlátí, dokola se rozprostírá inverze, jen masiv Sněžníku z tohoto moře vykukuje, nachystané je to krásně.

Výhled z rozhledny na Králický Sněžník a Malý Sněžník

První sluneční paprsky se opírají do zimní krajiny.

Námraza

No a samotný východ slunka? To je pohádka… ikdyž trošku větrná a mrazivá.

Kolem deváté vycházkovým tempem vyrážím vstříc Malému Sněžníku, kde bych to chtěl pro dnešek zapíchnout. Přeci jen jsem skoro nespal a prošlapávat si cestu po kolena ve sněhu s tím těžkým mackem na zádech (co jsem si to tam propána zase všechno nabalil?), to je docela řehole. Ale co si chtěl chlapče, to máš.

Tady si to ještě v pohodičce vykračuju bez nějakého spěchu, což se záhy změní...

Člověk míní, počasí ale mění. Inverzní oblačnost se začíná tlačit údolím až pod Králičák a to je velká výzva, protože tyhle podmínky tu jsou jen pár dní v roce. Původně jsem myslel, že jen pár dní pobydu v horách, projdu se a vyčistím hlavu, ale že bych něco nafotil, s tím jsem příliš nepočítal. Takže změna, začíná závod s časem a boj s unavenýma nohama, které jen těžce vytahuju ze sněhu (co bych teď dal za skialpy, na které se již dlouho předlouho práší doma na půdě), abych západ slunce stihnul na Králickém Sněžníku. A tak si to sprintuju. No dobře, sprint je dost velkolepý výraz… ale stihnout to prostě musím, i kdybych měl duši vypustit!

Inverze se bohužel před západem slunce stahuje z kotle pod Sněžníkem.

Čas neúprosně letí, pod vrcholem se napojuju na vyšlapanou stopu od chaty na polské straně, díky za ni! Díky moc! Sranda jak člověk tady nahoře má radost z takových maličkostí.

Došel mě už dávno čaj, dochází mě dech, ale před třetí hodinou jsem nahoře.
Až zase budu někomu při přednášce o počasí vyprávět, jak je při inverzi v údolích zima, zatím co na vršcích hor je teplíčko, tak mě můžete lisknout. Ne, musíte! Lidičky tady je ledový vichr tak, že i sopl u nosu neodkapává, ale rovnou mrzne v rampouch. Takže v tomhle větru, ne vlastně vichru, se těsně pod vrcholen třepotám za omrzlým smrčkem a snažím se uvařit si novou várku horkého čaje.

Omrzlé smrčky pod vrcholem Králického Sněžníku. Vlevo hřeben Jeseníků

Bágl stavím za smrček, beru fotokrámy, stativ a jdu si vytyčit místa na focení.
A západ? Na vítr zapomínám, inverze sice opět ustoupila, ale světýlko to je luxusní a závěrka dostává zabrat.

Poslední paprsky na Králickém Sněžníku.

Pohled na Praděd v Jeseníkách

Po západu se ještě krásně zabarví vysoká oblačnost a obloha hraje takovými barvami, že mě to zase nikdo neuvěří. Jsem tu na vrcholu sám, za šera ještě nasávám ten klid a atmosféru opuštěných hor, pak jen najít krosnu a místo na stan.

Struktury ve sněhu dlouho po západu slunce

Vítr sílí ještě víc, takže kousíček pod vrcholkem už skoro po tmě urovnávám plošinku schovanou na smrčky a dlabu večeři.
Pak ještě dobré dvě hodinky fotím hvězdy a teprve vycházející měsíc mě zahání do tepla spacáku.

Moje kuchyně, obývací pokoj i ložnice.

V noci vítr pomalu vyfoukává inverzní oblačnost z údolí a já už tuším, že ráno toho moc k focení nebude.

Mám sebou sice jako obvykle knihu, ale jsem tak utahaný, že chvíli na mobilu čtu Forbes a i přes rachot plácající plachty stanu brzo usínám.
Noc je docela očistec, vichr kolem stanu žene sníh a olamuje námrazu z okolních smrčků, takže si říkám, jestli mě to se vším mým harampádím brzo neodnese a o spánku nemůže být řeč. A zrovna v prosinci je noc sakra dlouhá…

Ranní vaření :-)

Ráno je ve znamení mraku kurviče, takže ani ven nejdu, v klidu vařím čajíček, pak trojitou porci ovesné kaše, mňam to je dobrota! Užívám klidu liduprázdných hor s výhledem na Jeseníky. Vítr se nad ránem utišil, prostě idylka.
Následuje taškařice se skládáním stanu, a protože podmínky na nějaké focení už moc nevypadají, sestupuju do údolí a frčím domů.
Ale bylo to fajn!

Dole pod kopcem se ještě kochám námrazou, tady jí vítr ze stromů zatím nestihnul oklepat.

Související odkazy:
Nabídka- Workshopy
Galerie
Facebook - michalbalada.com
Instagram - michalbaladacom