Orlické hory - Ladovská zima
Ladovská zima 2018/2019
Určitě znáte řeči Vašich prarodičů, rodičů i známých, jaké za jejich mladých let bývaly zimy, co bylo sněhu, jaké zažívali mrazy atd… a copak Vám říkali letos?
Asi už stárnu, ale letošní leden mě donutil k úplně stejným frázím. A oprávněně! Zatím co během Vánoc pršelo i na horách, na Vánoční oblevu se totiž můžete v posledních letech spolehnout jako na málo co, v lednu sypalo a sypalo a sypalo.
Východ slunce, Malá Deštná, Orlické hory
O silvestra i na hřebenech lije jako z konve, takže se slzou v oku porušuji tradici a nikam pod stan nevyrážím, místo toho si užívám ten kravál z petard, to mě tedy někdo povezte, k čemu je to dobré? I sousedi, kteří mají dva psy, střílí celý večer jako pominutí, div že několikrát nevyběhnu ven a nesdělím jim, co si o tom myslím…
První polovina ledna, první metr sněhu, Orlické hory
Hned o týden později si však absenci pravidelného silvestrovského spaní venku již vynahrazujeme. Co na tom, že každý den na horách přibývá sníh po desítkách centimetrů a už jen se někam autem dostat je docela majstrštyk. Co na tom, že je sněhu tolik, že z plánované túry je rázem jen torzo. Boříme se bez sněžnic místy až po pás do sněhu, takže stan postavíme v podstatě za prvním vhodným smrkem, který se alespoň pohledově jeví natolik pevný, že by mohl tíhu sněhu do rána vydržet.
Noc pod Šerlichem, Orlické hory
Když pak po třech týdnech téměř nepřetržitého sněžení konečně vykukuje slunce, je to pohádka a jasný pokyn někam vyrazit, takže hurá na hory! Sedám jako už tolikrát na autobus a vyrážím na Šerlich. Je to skvělé, protože pak mě čeká dvacet kilometrů na běžkách skoro stále z kopce až domů. Takže to jsou výhody. Nevýhodu tenhle linkový spoj má v tom, že pod Masarykovu chatu na hřebenu Orlických hor dorazí jen dvacet minut před západem slunce a já bych tuze rád taky po měsíci toho nečasu něco vyfotil.
Obloha se hodně kaboní, ale předpověď je neomylná, mraky ustupují, postupně se v údolí vyjasňuje a pár minut před západem slunce ozáří paprsky asi na dvě minuty okolní zasypanou krajinu a já se v amoku snažím o alespoň dvě kloudné kompozice.
Šerlich, Orlické hory
První je jasná, jeden z domků v osadě pod Masarykovou chatou, tady ještě sníh nikdo nestihnul rozšlapat a ta námraza, to je prostě paráda. Slunce odrážející se v tabulkách oken je třešničkou na zmrzlém dortu. Další fotka už je trošku z nouze ctnost, prostě jen popojíždím na běžkách o pár metrů dál a ve spěchu fotím na druhou stranu směrem do české kotliny. Dvě expozice, slunko zapadá za obzor, krajina se opět obléká do odstínů šedé a je po všem. To byl tedy fofr, uměl bych si na přípravu představit více času. Vše ještě kontroluji na displeji, snad to bude dobré.
Západ slunce, Orlické hory
Teplota letí rychle dolů, hodinu po západu už je úplně jasno. Měsíc je skoro v úplňku, takže ještě fotím i noční fotky, u čehož tedy řádně vymrznu.
Původní plán spát v záhrabu mě z hlavy rychle vytěsňuje fakt, že bych si mohl zalézt do přístřešku pod Velkou Deštnou. Když už v sedm večer teplota klesá k -13ti stupňům, potupně vítězí pragmatismus.
Dobří lidé existují
Povečeřím, uložím se na stůl, aby na mě od země netáhlo a usínajíc pozoruji přes okno okolní zamrzlou krajinu za svitu měsíce. Kolem půl deváté se k mé nelibosti otevírají dveře a dovnitř vpadne běžkař. Těch se tu prohání i v tuhle noční hodinu celkem dost. Přeci jen upravené trasy, na které nesype další sníh, to tu měsíc nikdo nezažil a tak ti skalní využívají hned první možnosti se pořádně sklouznout. Co už tedy, dáváme se do řeči, zkušenosti mě napovídají, že se tu po nocích budou potloukat dost zajímaví lidé. A taky že jo! Nejdříve slyším omluvy, že jsem byl vyrušen... na to hned hlásím, že nevadí, že tu bouda přeci není jen pro mě. Dozvídám se, že běžkař je z Vrchlabí, ale že Orličky jsou na běžky lepší než Krkohory, obdarovává mě bonbony a na stůl přistávají i domácí křížaly (to už se stydím, že jsem všechno předtím k večeři zblajznul a nemám se s čím rozdělit), takže odmítám, ale je to marné. Chvíli klábosíme, pak se běžkař zvedá, má to ještě 15km k autu a dalších 120km autem domů. Jezdí to takto prý na otočku, že je noční pták. A o mě lidé říkají, že nejsem úplně normální. Ano, jsem rád mezi těmito nenormálními úkazy!
No a aby to nebylo všechno, v půl dvanácté v noci mě v boudě navštěvuje další lyžař, že mají dole v Deštném podnikovou akci a že si jen trošku odskočil. Pokecáme, zapomínám mu bohužel nabídnout křížaly... a frčí dál.
Tak o tomhle jsou pro mě hory!
Sněhuláci před východem slunce, Orlické hory
Východ slunce, Orlické hory
A ráno? Objednané! Luxusní námraza, luxusní světlo, luxusní mráčky... půl dne se ještě motám po hřebenech abych pak sjel do Deštného, kde je všude tolik vystajlovaných lidí... hotová apokalypsa... tak o tomhle hory vážně nejsou...
Pod Velkou Deštnou, Orlické hory
Hledání nových kompozic, Orlické hory
Magistrála, Orlické hory
Na příjezdu do Deštného mě ještě stihne zpražit nějaká místní dobrá žena, že co si to dovoluji jezdit jí po pozemku! Jen pro představu, projíždím zrovna po volném prostranství úplně mimo zástavbu, kde není nic jiného než louka a na ní metr a půl sněhu. Pustí se do mě takovým stylem, že v první chvíli ani nevím, jestli to myslí vážně? Tak tedy přeju pěkný den, beru běžky do runy a po poštěrkované cestě pokračuji už po svých. Přemýšlím při tom, proč se vlastně někdo takto vůbec chová… Proč místo toho, abych měl radost z toho, že je krásně, jsem zdravý, a kochám se zasněženu krajinou, mám místo toho potřebu hned prvnímu člověku v dosahu vynadat. Chápu, že pokud by mě někdo lezl přes plot na zahradu a krátil si tu cestu, že se mě to líbit nebude, ale tohle…
No, lidé jsou různí a i na horách potkáte občas ty, kteří si jen stěžují a potřebují někoho při první příležitosti zepsout.
Naštěstí je tohle spíš vyjímka.
Tak hybaj na hory, sněhu je tam stále ještě všude dost!
Související odkazy:
Workshopy
Galerie
Facebook - michalbalada.com
Instagram - michalbaladacom
