Home  »  Články  »  Fotoexpedice Bretaň 2015

Fotoexpedice Bretaň 2015

Fotoexpedice Bretaň září 2015 – jak bylo?

Na focení v Bretani se ani nestíhám příliš těšit, ještě večer před odjezdem totiž odesílám posledním zákazníkům upravené svatební fotografie, hotové fotoknihy a alba atd. Vše je hektické, jak to na konci svatební sezony bývá, rychle balím a kvituji, že je celá cesta naplánovaná s více jak půlročním předstihem a nemusím už na poslední chvíli řešit v podstatě vůbec nic. Přeci jen raději jezdím do hor, takže od týdne stráveného ve Francii nic převratného nečekám, nejvíce se asi těším právě na to, že vypadnu z letní rutiny, kdy o pátcích a sobotách fotím již výše zmiňované svatby a po zbytek týdne upravuju a upravuju a … upravuju.

A víte, jak to bývá. Kam se příliš netěšíte a nemáte vysoká očekávání, tam Vás to obvykle velmi příjemně překvapí. A ono to opět zafungovalo!

Nebudu tu zbytečně popisovat celý průběh fotografické expedice, zážitků máme spoustu a parta se sešla opět skvělá, ale spíše vypíchnu jednotlivé fotografické lokality, které jsme navštívili. Další fotky pak nahraju během následujících měsíců do galerie a myslím, že bude na co se dívat.

Sobota – den první
První večer snad už nemohlo být pro Normandii (ano, první dva dny trávíme v Normandii a až poté se přesouváme do Bretaně) typičtější počasí. Temné mraky valící se nízko nad krajinou, vítr, občas nějaká ta sprška za krk, prostě nevlídně. Fotíme známé La falaise d'Etretat, ale je to spíše jen taková fotografická rozcvička, nic víc. Světlo žádné a únava po dlouhé cestě je veliká… Balíme a vzhlížíme k předpovědi na ráno.

La falaise d'Etretat, Francie

Neděle – den druhý
To už je o něčem jiném. Úplně vymetená obloha sice též není ideální (to ještě netušíme, kolik dní si toto budeme říkat), ale pořád lepší nežli liják. Fotíme z nadhledu při východu slunce, pak slézáme dolů na pláž mezi tyto dva majestátné skalní oblouky a zde může vypuknout první fotografické šílenství.

Průhled z jeskyně na La falaise d'Etretat, Francie

Hodiny ubíhají, karty se plní, nálada se všeobecně vylepšuje na maximum.
Při popojíždění k další zajímavé lokalitě zastavujeme u památníku na Omaha Beach. Fotoaparát ani nevyndávám. Nejen že světlo zrovna stojí za nic, ale přijde mě to na místě s tak pohnutou historií jednoduše nemístné. Ale pokud někdy pojedete poblíž, rozhodně doporučuji neminout.
Zlatým hřebem je dnes světoznámý Mont Saint-Michel. Už desítky kilometrů od pobřeží je tento žulový přílivový ostrůvek jasně patrný.
Rozdíl mezi přílivem a odlivem tu může dosahovat až úctyhodných patnácti metrů. Při přílivu jde o regulérní ostrov (dnes s pobřežím spojený mostem, aby sem mohli neustále navážet autobusy tisíce turistů), při odlivu je všude okolo, kam jen oko dohlédne jen blátivé dno.
Na mohutnější příliv nemáme štěstí, takže na pastvinách v okolí hledáme alespoň něco trošku zajímavého do popředí. Nakonec musíme vzít zavděk místnímu močálu.

Soumrak u Mont Saint-Michel, Francie

Pondělí – den třetí
Ráno nás vítá opět jasnou oblohou, ale také přízemní mlhou, která dává Mont Saint-Michelu neopakovatelnou atmosféru. Začínáme fotit už při rozbřesku a plníme karty ještě dlouho po východu slunce. Do popředí nacházíme spoustu zajímavých motivů, takže jsou všichni opět velice spokojení.

Proubouzející se Mont Saint-Michel, Francie

 

O zajímavé popředí nebyla nouze, Mont Saint-Michel, Francie

 

A fotíme.. Mont Saint-Michel, Francie

Již na území Bretaně se konečně dostáváme k prvnímu z majáků, které máme postupně navštívit a na které se osobně těším asi nejvíc ze všeho.
Zajímavé mraky nám ani zde nejsou dopřány, začínám se tu cítit jako někde u Středozemního moře.
Poskakujeme po útesech a snažíme se něco vykouzlit až do tmy, kdy se maják rozsvítí. To už má tohle místo slušnou atmosféru, takže i přes nepříliš zajímavé podmínky si to tu užíváme.

Úterý – den čtvrtý
Ráno vidíme na obloze konečně mráčky! U hradu Fort la Latte ale narážíme na nemilé překvapení v podobě vysokého plotu. Přelézt či nepřelézt? Nakonec obcházíme hradní areál po stezičkách v okolí a prodírajíce se houštím neomylně míříme k pobřeží. Jakmile první sluneční paprsky olíznou krajinu, stojíme na útesech a hrad máme jako na dlani. Tak sláva, přece jen jsme to stihnuli. Mráčky jako na objednávku, takže opět trošku potrápíme závěrky.
Cestou zpět se ještě dosytnosti nacpeme ostružinami, kterých tu jsou doslova celé plantáže.

Fort la Latte, Francie

Během dne pak zastavujeme na pár hodin ve středověkém městečku Dinan, kde obdivujeme zachovalé roubené domy staré stovky let. Jedná se o jedno z nejzachovalejších středověkých městeček Bretaně a opravdu musím uznat, že stojí za návštěvu.
Večer je to pak sázka na jistotu. Fotografování u domečku Castel Meur nezklame v jakýchkoliv podmínkách. Nám tedy ani moc nevadí skoro vymetená obloha, ani vítr, který brání pořízení pěkné odrazovky ve vodní hladině.
Fotíme zde opět až do tmy. Focení nám ještě zpestřuje majitelka, která přibíhá a spouští na nás francouzsky co si myslíme, že jí to tu fotíme. Pak absolvujeme ještě přednášku v angličtině, že jí narušujeme soukromí a kdesi cosi… po hodince to s chrapotem vzdává a vše zakončuje větou, že musíme být určitě Němci, protože těm prostě není nic svaté :-)

Castel Meur, Francie

Středa – den pátý
Další ráno, další ospalé vstávání, další doufání ve skvělé podmínky a první opravdu dokonalé focení!
Tak by se dalo shrnout ranní focení u Castel Meur. Luxusní mráčky, bezvětří a díky tomu perfektní odraz ve vodní hladině, všechno je objednané na jedničku s hvězdičkou. Nepamatuji se, kdy naposledy jsem tolikrát z jednoho místa vyfotografoval v podstatě stejný motiv. Vždy všem opakuju, raději přemýšlejte a nesypte tam záběry jeden za druhým, ale to Vám prostě nedá…

Zrcadlení u Castel Meur, Francie

 

Následující večer už okupujeme červené balvany na pobřeží na dohled od majáku u Ploumanach.

Ploumanach, Francie

Čtvrtek – den šestý
Ráno si to střihneme ještě dalších pár kýčovek a frčíme dál, čeká nás totiž jeden z nejvíce fotogenických majáků na pobřeží celé Francie.

Západ slunce u Phare du Petit Minou, Francie

Západ slunce se díky silnému oparu příliš nekoná, přesto jsme všichni nadšení. Stojíme na betonovém bunkru z války a fotíme maják Phare du Petit Minou, na tohle jsem se těšil ze všeho nejvíc. Scéna pak dostává ještě silnější atmosféru, když obloha potemní a maják začíná do okolí vysílat silný kužel varovného světla. Konečně jsou tu také pořádné vlny, jak se na Bretaň sluší a patří, prostě paráda.

Noční Phare du Petit Minou, Francie

Pátek – den sedmý
Ráno jedeme na totéž místo. Počasí se radikálně mění, husté mraky letí rychle po obloze, a tak můžeme tutéž scénu fotografovat za zcela odlišných podmínek, vyšlo to prostě skvěle.
Během dne pak navštěvujeme další z mnoha majáků na západním pobřeží Bretaně, tentokrát je to Phare de la pointe Saint Mathieu. Místo je to krásné, v lepším světle bychom se tu dostatečně vyblbnuli, ale holt nemůžeme být úplně všude. Večer už míříme k třešničce na dortu v našem majákovém menu, totiž k Le Phare de Kermorvan.
Přelézáme plůtek, obcházíme další pevnost z války a hurá na focení. Plechová obloha nevadí, maják je sám o sobě tak fotogenický, že si ani příliš nestěžujeme. To jen na vítr, který doslova kácí stativy, nadáváme jako špačci, fotografové prostě nejsou nikdy spokojení.

Le Phare de Kermorvan, Francie

Sobota – den osmý
A ráno? Bylo objednané, jak jinak. Bretaň se s námi rozloučila stylově. Luxusní mráčky na obloze, maják nasvícený prvními paprsky, prostě pohádka… To by bylo, abychom ty paměťové karty nenaplnili.

Ráno u Le Phare de Kermorvan, Francie

Cestu domů si ještě zpestřujeme u majáku Phare d'Eckmühl, který je za mírný poplatek přístupný veřejnosti. Výhled shora je perfektní, ale kvůli tomu jsme nepřijeli. Jsme tu kvůli krásně fotogenickému vnitřnímu točitému schodišti.
Fotíme z vrchu, od spodu, prostě ze všech stran. Místní výběrčí vstupného nad námi s úsměvem kroutí hlavou, že prý odkud to jsme? Z Česka hmmm… a na to poví: To u Vás nemáte žádné majáky? :-)

Schodiště majáku Phare d'Eckmühl, Francie

Aby toho nebylo dost, ujíždíme kvapem přes 500 kilometrů do vnitrozemí, abychom stihnuli západ slunce na jednom ze zámků na Loiře - Château de Chambord. Příjemná tečka na závěr, nemyslíte?

Château de Chambord, Francie

Poté už jen noční cesta domů a před nedělním obědem se v Praze loučíme s unavenými, ale spokojenými účastníky fotoexpedice a já už se pomaličku začínám těšit na další návštěvu Bretaně na podzim 2016.
Pokud byste s námi také chtěli vyrazit, dejte o sobě klidně už nyní vědět, zájemců je více, tak aby se na Vás vůbec dostalo.

Související odkazy:
                             • Nabídka- Workshopy
                             • Galerie
                             • Facebook - michalbalada.com

Sdílet |

Komentáře k článku

Jméno: *
E-mail: *
Web:
Zpráva: *

Napište číslo: *