Home  »  Články  »  Krkonošská jezera

Krkonošská jezera

Představovat Vám toto pohoří by bylo asi jako nosit dříví do lesa.

Snad jen několik nej:

  • Roku 1963 byla česká strana Krkonoš prohlášena prvním českým národním parkem
  • Nad okolní vrcholy se zde tyčí nejvyšší hora ČR – Sněžka (1602 m.n.m.)
  • Pramení tu také největší česká řeka – Labe (paradoxně naší nejvodnatější řekou je Vltava, která se do Labe vlévá)

Krkonoše - pod Malym Stawem


Krkonošská jezera
(3. - 6.7. 2009)

Jak je z názvu patrné, cílem naší fotocesty byla jezera na polské straně Krkonoš. Konkrétně se jednalo o Maly Staw, Wielki Staw a Sniežne Stawki. Meteorologové slibovali pro krajináře ideální počasí. Rána jasná, přes den přeháňky a bouřky a k večeru opět vyjasňování. To by v tom byl čert, abychom tentokrát už konečně něco nevyfotili.

V plánu bylo, vyrazit z Pece pod Sněžkou v pátek okolo páté odpolední. Realita byla však jiná, v pět volá Jarda, že uvízl v koloně kdesi v Hradci, no to nám to pěkně začíná. Po sedmé konečně vyrážíme po modré značce podél Úpy nahoru Obřím dolem a dál ke Slezské boudě pod Sněžkou. Dnešním cílem je Maly Staw. Cesta docela rychle utíká i navzdory tomu, že sebou vlečeme jídlo na čtyři dny, stan, spacáky a podobné hlouposti, ale hlavně spoustu piva, protože pitný režim, to je základ! Nad Obřím dolem u staré vodárny ještě fotíme poslední sluneční paprsky olizující vrchol Sněžky. Škoda že jsme nevyrazili podle plánu, to by z těch fotek mohlo možná i něco být. Poté už s hvězdami nad hlavou svačíme u Slezské boudy. Pohodu a klid tu narušuje jen banda zde ubytovaných němců řvoucích na celé Krkonoše… Modrá značka nás bude provázet až k jezeru. Nasazujeme čelovky a pokračujeme již po vydlážděné cestě. Po tomto téměř hodinovém utrpení zatáčíme těsně podél chaty Strzecha Akademicka a míříme přímo k jezeru. U něho stojí bohužel další polská chata, proto stavíme stan opodál a rychle zalézáme do spacáků.

Krkonoše - Maly Staw

Ve 4:20 nás probouzí zvuk budíku. Hned se deru ke vchodu, abych zjistil, jestli se počasí jako obvykle nepokazilo. Nad námi se však rozprostírá modrá obloha, proto zajásám, hned lovím nářadíčko a běžím si vyhlédnout místa na focení. Paradoxně mě více než samotné jezero zaujal potok pod ním. Upevním svou hračku na stativ a už jen čekám na první paprsky. Ty se dostavují později, než jsme předpokládali. Bohužel je opar a světlo není úplně ideální, přesto oba cvakáme jako diví. Po pár minutách je po všem. Do stanu ale odcházím spokojený. Ještě se dvě hodinky prospíme a než začnou přicházet první turisté, tak máme zabaleno a vyrážíme ke Sněžným jámám. Patnáctikilometrovou procházku nám na Špindlerově boudě zpestřuje bouřka, proto se zde na několik hodin „utáboříme“ v autobusové zastávce. Pohledy horalů, kteří sem vyjedou autobusem ze Špindlu na pivo a pak se zase svezou dolů, jsou poněkud rozpačité. Asi tu nemají takovou atrakci každý den, připravujeme si tu totiž na vařiči oběd, který poté zapíjíme vlastní vychlazenou jedenáctkou, no prostě balada. Mezitím bouřka pomalu odeznívá a tak se ještě za vydatného deště vydáváme dál po červené značce k Dívčím kamenům. Tou dobou už jsem dost otrávený z davů, které se tu procházejí, právě proto nemám Krkonoše jako takové příliš v oblibě. Pod Vysokým Kolem (1506 m.n.m.) naštěstí uhýbáme po modré a dále zelené dolů k jezerům, kde už lidí znatelně ubývá. Ještě předtím než zamíříme přímo k vodní hladině, musíme najít místo pro stan. To se však ukazuje jako skoro nadlidský úkol, protože najít v místním pralese kousek rovného místa je opravdu jako hledat jehlu v kupce sena. Nakonec se na nás přeci jen štěstí usmálo a mohli jsme rozbít náš základní tábor. Za hlasitého cinkání ešusů si pak vychutnáváme báječnou čínskou polévku a další pivko. Přece jej zítra neponeseme zase zpět přes celé Krkonoše no ne? Západ se kvůli zatažené obloze bohužel nekoná, tak si alespoň jdeme k jezerům omrknout místa na ráno a trošku se opláchnout. Nezbývá než doufat, že se do rána vyjasní. Budík nařizujeme na čtvrtou hodinu, k jezerům je to od stanu přeci jen trochu z ruky.

Krkonoše - Jarda Spáčil v akci

Krkonoše - Sněžné jámy

Ráno však na moje fotonadšení zapůsobil pohled ze stanu jako studená sprcha. A to doslova. Obloha zatažená šedými mraky a s hřměním blížící se bouřky začíná i solidně pršet. Meteorologové selhali… opět! Nic na plat, znovu uléháme a o fotografování jezer v prvních slunečních paprscích si můžeme nechat doslova jen zdát.

Probouzíme se o tři hodiny později do neprostupné mlhy. Že by satisfakce za ráno? Rychle se strojím a spěchám k jezerům, v mlze by též nemusela být vůbec špatná. Jarda zůstává, aby nafotil kolem stanu prales s mrtvými smrky. Počasí si z nás však dnes opravdu udělalo dobrý den. Než jsem se dotřepal k hladině prvního z jezer, mlha se už dávno zvedla a pokrývala jen vršky kopců. Odnesl jsem si tedy jen několik dokumentačních fotek a mrzutou náladu. Po tomto fiasku jsme se sbalili a pomalu vyrazili zpět. Nahoře na hlavním hřebenu nás vítalo občasné mrholení a další davy teniskářů. U Špindlerovky jsme si opět zopakovali vaření. Tou dobou nám již došla i voda, kterou jsme nabrali ráno v potoce, proto byly těstoviny ředěny kofolou, kterou jsem sebou celou cestu vláčel. Ale když jí miluješ, není co řešit :) A na chuti zmíněných těstovin to kupodivu ani nebylo znát. Završili jsme to celé poslední plechovkou zlatavého moku a vyrazili dál k našemu dnešnímu cíli. I počasí se mezitím začalo umoudřovat, takže nad Wielkim Stawem už nás opět připalovalo slunce. Rychle plující mraky na obloze přímo vybízely k vyzkoušení IR filtru. Při takto ostrém světle je to ostatně jediný důvod, proč vůbec vytahovat fotoaparát z brašny. Později, když se okolí vylidnilo, postavili jsme stan na předem vytipované místo kousek od vyhlídky nad Wielkim Stawem a vyrazili na západ slunce. Ten jsme fotili z notoricky známého místa na levé straně většího z jezer.

Krkonoše - Maly Staw, v pozadí Sněžka

I další ráno vypadalo vcelku nadějně. Posbírali jsme si proto své hračky a přesunuli se na skálu nad Malym Stawem a netrpělivě vyčkávali na první paprsky. O to horší bylo zjištění, že se kvůli oparu východ slunce prakticky nekonal. Co naplat, alespoň jeden z dalších důvodů, proč se sem v budoucnu vrátit.

Výlet k polským jezerům vřele doporučuji, nejlepší je pro fotografování léto, kdy jsou skály nad jezery v době východů krásně ozářeny, avšak i v jiných ročních obdobích to v těchto končinách může být zajímavé.

Další fotografie z Krkonoš si můžete prohlédnout v Galerii.

Související odkazy:

Sdílet |

Komentáře k článku

Jméno: *
E-mail: *
Web:
Zpráva: *

Napište číslo: *