Home  »  Články  »  Nejčastější otázky - odpovědi

Nejčastější otázky - odpovědi

Protože měsíčně odpovídám na desítky emailů ohledně fotografování a fotografické techniky, rozhodnul jsem se shrnout nejčastější otázky a odpovědi do článku. Snad to někomu pomůže, a třeba se podobný článek stane časem pravidelným.

Otázka: Jaký fotoaparát na krajinu?

Dalo by se o tom debatovat hodiny… Obecně krajina je ideální v tom, že za fotografickou techniku nemusíte zdaleka utratit tolik, jako v případě sportu, živé přírody a podobně. Proč tomu tak je? Jednoduše proto, že není třeba stabilizovaných ani světelných objektivů, v podstatě vše se fotí ze stativu. Pokud máte v plánu tisknout větší tisky (to doporučuji!!), pak holt investujte do Full frame zrcadlovky, nebo bezzrcadlovky. Moje kombinace na krajinu je Canon 5D Mark IV + Canon 16-35 4 + Canon 70-200 4.
A ještě jedna poznámka. Dobrou fotku nedělá nejlepší a nejnovější fotografická výbava (i když si to stále spousta lidí myslí), ale v první řadě prostě musíte být ve správný čas na správném místě (takže se stejně nevyhnete brzkému vstávání, výšlapům do kopců atd…)

Otázka: Canon nebo Nikon?

Tak samozřejmě, že … je to úplně jedno! Jsem dlouholetým uživatelem Canonu, a když mě dá do ruky někdo na workshopu Nikon, jdou mě z něho ruce do osmičky, snad všechno je tam úplně obráceně. To je ale zjevně snaha výrobců, aby jim zákazníci neutíkali k jiným značkám. Deset let fotím Canonem a nikdy jsem si nemyslel, že bych jen koutkem oka někdy začal pošilhávat po jiné značce, zvyk je železná košile, a ono je to z čista jasna tady. Sony totiž momentálně všechny svými čipy válcuje, a protože jsem se poslední dobou zase vrátil i k natáčení videa, dost reálně uvažuji, jestli neudělat změnu a nepřejít právě k nim… uvidíme, čas ukáže.

Otázka: Fototechnika z bazaru, ano či ne?

Ano, ale jen za určitých okolností! Hned několik objektivů mám z druhé ruky. U nás asi nejvyužívanější bazar je na webu Paladix.cz. Rozhodně si vše osobně prohlédněte, žádné zasílání poštou nedoporučuji. U objektivů koukejte na jakékoliv oděrky, samozřejmostí je perfektní stav přední čočky objektivu. Jak intenzivně byl používán, to poznáte dobře i podle toho, jak hodně jsou ošoupané ostřící a zoomovací prstence. Ideální je mít sebou notebook a hned si zkušební snímky překontrolovat, tady poznáte, zda dobře ostří, jakou má kresbu atd., to na displeji fotoaparátu prostě dobře neuvidíte. U samotného těla zrcadlovky bych byl opravdu velmi opatrný, tam je tolik elektroniky, která může být nějakým způsobem poškozená, že bych o koupi uvažoval asi jen v případě, že ještě nevypršela záruka, nebo by to musela být opravdu dobrá cena. Byl bych ale asi tak nedůvěřivý, že by mě za to ten risk nestál. S žádným objektivem, který mám z bazaru, jsem nikdy neměl jediný problém.

Otázka: Jaký stativ?

Pevný! Rád na svých workshopech říkám o stativech následující. Jsou jen dva druhy stativů, ty, které se dobře nosí, a pak ty ze kterých se dobře fotí. Musíte se holt rozhodnout, jestli chcete jít na lehko a pak fotit z roztřeseného chatrného stativu, ze kterého za horších podmínek neuděláte jedinou ostrou fotku, nebo mít stativ těžší a masivnější, ale udělat nekompromisně ostrou fotku vždy. Obecně vybírejte stativ a hlavu s nosností alespoň dvojnásobnou, než co váží Vaše fotografická výbava.

Otázka: Kde berete tolik času a peněz na cestování?

Času máme všichni stejně, 24 hodin denně a je to tedy o prioritách. Fotografování mě živí a v podstatě veškeré peníze, které vydělám, zase do fotografování investuji, takže veškerý možný čas investuji do cestování, objevování nových míst atd. Pokud člověk trošku sleví ze svých nároků a pohodlí, může být takové cestování méně nákladné, než běžný denní režim doma. Na cestách nespím v hotelích, nechodím do drahých restaurací, nevyhledávám žádné placené atrakce plné turistů, nevyužívám drahé lanovky na horách, takže v podstatě jediným větším nákladem je útrata za samotné přesuny (letenky, vypůjčení automobilu, nafta), které příliš nedokážu „osekat“, vše ostatní ale ano.

Autoportrét, Oregon, USA

Otázka: Jak naplánovat fotografické cesty?

Je to mravenčí práce, desítky hodin na internetu, který dnes ale vše neuvěřitelně ulehčuje. Aktuální příklad je moje měsíční cesta po Kalifornii, ze které jsem se před pár dny vrátil. Hodiny na Instagramu, kde jsem si vyhledal atraktivní lokality (hodně fotografů svým fotkám přidává místo nafocení, nebo je popíšou), hodiny na Googlu, kde si dohledávám další fotky z těch samých lokalit (abych zjistil, zda jsou opravdu dobře pojmenované, viděl ta místa z dalších úhlů atd.) a hned si sázím do mapy v mobilu GPS souřadnice. Hodně se mě osvědčily Locus map, kde jsou podrobné turistické mapy a i ty nejmenší cestičky i v těch nejodlehlejších místech světa. Samotná aplikace je zdarma a s ní několik prvních stažených map. Další dokupujete za směšné částky (koruny, max. desetikoruny). Vše v terénu funguje v režimu offline, nepotřebujete internet. Když mám lokality, už jen zjistím, v kolik hodin a kde přesně mě v dané dny vychází a zapadá slunce a jdu na jisto. Takže s tím doma strávím hodně času, ale pak už přímo v terénu neztrácím prakticky žádný, což je k nezaplacení.

Náhled do aplikace Locus map. Vlevo celkový pohled na několik států na západě USA, kde mám vybrané vlastní body včetně fotek, vpravo detail části Yosemit, kde je kromě mých bodů dobře vidět, jak podrobné turistické mapy to jsou.

Otázka: Jak často musím chodit fotit, abych měl slušné portfolio?

Na to je lehká odpověď, záleží na úspěšnosti a nárocích na výslednou fotografii. Pokud se vyznáte v počasí (věnoval jsem předpovědi počasí pro fotografy již dříve několik článků), značně eliminujete neúspěchy a někdy jdete v podstatě na jisto. Nároky má každý jiné a časem se zvyšují (pokud je máte dlouhodobě stejné, nebo dokonce nižší, zjevně se nezlepšujete). Já osobně chodím fotit poměrně často. Třeba minulý rok bylo více dnů, kdy jsem fotil východy slunce než těch, které jsem prospal. Takže si představte, že vstáváte kvůli focení třeba 200 dní v roce. Na to mě kde kdo řekne, že to je jeho sen. Je si třeba ale také uvědomit, že v letních měsících vstáváte celkem pravidelně ve tři hodiny ráno… Chtěli byste to tak mít? :-) Vytvoření slušného portfolia je otázka let.

Otázka: Jak poznám kvalitu fotografií? Někteří fotografové mají různá ocenění, ale vy žádné, proč?

Je to prosté, do žádných soutěží své snímky nezasílám, proto žádná ocenění nemám. Myslím si totiž, že fotografování není běh na 100 metrů, který se dá lehce změřit, a proto jsou hned jasní Ti, kteří jsou dobří a vyhrávají a Ti, kteří jsou jen průměrní.
Fotografuji pro sebe, ne proto, abych si web vytapetoval různými oceněními. Smutná pravda totiž je, že mezinárodní soutěže jsou ve své podstatě jen skvělý byznys. Zaplatíte nemalé vstupní poplatky a „odměnou“ je Vám umístění mezi první stovkou… tisícovkou? Vážně tohle někomu pomůže? Je to jen obchod s lidskou hloupostí a ješitností, který v dnešní době lajků frčí o sto šest.
Raději své peníze procestuji a strávím čas někde v krajině.
V žádném případě nesnižuji práci fotografů, kteří ocenění sbírají, jen toto prostě není cesta, kterou bych chtěl jít.

Otázka: Jaké lokality v Čechách jsou nejdostupnější?

Páni těch je, vždyť v Česku je snad všechno dostupné! Nevím o lokalitě, kam byste museli šlapat víc jak hodinku a půl. Samozřejmě se jeďte podívat do Česko-Saského Švýcarska, tam máte vyhlídky opravdu pod nosem, hlavně na jaře a na podzim jsou tu dobré podmínky pro focení velice často, takže nebudete odjíždět zklamaní. Nedaleké České Středohoří je velmi zajímavý kout naší země, kterému se donedávna nikdo moc nevěnoval. Hřebeny Krkonoš či Jeseníků jsou také fajn, pak tu máme v posledních letech populární Moravské Toskánsko, díky tomu je tam ale hrůzostrašně přelidněno, raději se koukněte na nedalekou Pálavu. Těch míst je vážně sousta. Mrkněte na fotografie českých krajinářů a hned máte inspirace.

Když je slušná zima, jako třeba ta letošní, uděláte dobrou fotku v podstatě na všech našich horách.

Otázka: Jak se sbalit na hory?

Tady Vás trošku zklamu, není univerzálního řešení. Pokud jdete na jednodenní výlet, velmi dobré jsou fotobatohy, které mají úložný prostor pro fotovýbavu a k němu komoru na další věci (oblečení, svačina…). Dnes jich je na trhu nepřeberné množství. Pokud jdu na více dní, osvědčila se mě klasická krosna (cca 75 litrů) a do ní pak vkládám fotobrašnu (nosím jedno tělo a dva objektivy+filtry a další drobnosti) a další věci (oblečení, jídlo, spacák, karimatka, stan… Fotografické batohy jsou na vícedenní treky nevhodné, nevejde se do nich vše potřebné a pak se Vám to houpe zavěšené někde zvenčí fotobatohu a z cesty se stává utrpení.

Otázka: Kde mám najít inspiraci?

Vše okolo nás je jedna velká inspirace! Díky internetu je inspirace všude spousta. V poslední době hodně koukám na Instagram, kde sleduji zahraniční fotografy, kteří mají skvělé fotky. Dost často popisují fotografované lokality a podle toho už se dá krásně plánovat, kam vyrazit. Sám tam lokality popisuji, tak mrkněte i na můj Istagram.

Instagram michalbaladacom

Otázka: Jak na Instagramu poznám dobré fotografie od špatných, když jsou tak malé?

To je základní problém Instagramu, ale i Facebooku atd. Vypálené oblohy, natažené kopce, aby vypadaly vyšší a různé další šílenosti, které jsou tam k vidění. Chce to fotky porovnávat s ostatními autory a hned se nezamilovat jen do jednoho, protože pak přijdete na místo, které znáte z jeho fotografií a jste v údivu, že ta krajina vlastně vypadá úplně jinak. Ale zpět ke kvalitě fotky. Tu prostě a jednoduše na tak malém náhledu nepoznáte. Kvalitu fotky poznáte až když je vytištěná na papíře, v malých náhledech na internetu ji nehledejte.

Otázka: Jak moc své fotografie upravujete? Je to ještě reálný obraz krajiny?

Věčná debata zda upravovat, či ne. I v dnešní době občas narazím na názor, že fotografie by se neměly upravovat. Nikomu toto neberu, ale dříve se fotografovalo na film, a pak se snímek musel nějak dostat na papír. V temné komoře se s ním občas dělalo všechno možné, takže to též nebyl úplně věrný obraz reality. Totéž se dnes děje pomocí grafických programů, je to jen vše mnohem jednodušší. O svých fotkách nikde netvrdím, že je na nich vždy krajina tak, jak ve skutečnosti vypadala. Ono to totiž ani příliš nejde. Už jen například prostým vyvážením bílé v podstatě měním realitu. Když tedy bude stát vedle sebe deset fotografů a fotografovat totéž, každý bude mít trochu jiný finální snímek. Upraví jej totiž k obrazu svému. V tom je krása fotografování! Čili ano, fotografie v Photoshopu upravuji, některé více, jiné zase méně. Retušuji, upravuji barvy, kontrast, tonalitu atd. Upravuji fotografie tak, jak se mě to osobně líbí a pokud oslovují i někoho dalšího, jsem samozřejmě rád. Některé jsou hotové za pár minut, u jiných trávím hodiny.

Otázka: Jak výkonný počítač pro úpravu fotek byste doporučil?

Odpovědi najdete v článku zde.

Otázka: Nabízíte i individuální workshopy?

Ano, mám tuto nabídku i na webu pod těmi skupinovými, nicméně pro velký zájem a mé časové zaneprázdnění jsou již delší dobu pozastaveny. Pokud byste na individuálu trvali, je možné se domluvit, ale je potřeba počítat s prodlevou i několik měsíců od objednání, tak prosím vybírejte především z těch skupinových.

Momontka z workshopu na Islandu.

Otázka: Jak fyzicky náročné jsou workshopy, které pořádáte?

Je to různé, každý je trošku jiný. Převažují ale ty, které jsou v podstatě nenáročné, fotografuje se jen kousek od místa, kam dojedeme autem. Typicky je to převážná většina těch zahraničních. U náročnějších vždy celkem podrobně popisuji, co přihlášené fotografy čeká, aby pak nebyli nepříjemně překvapení. Rozhodně ale žádný není nijak extrémně náročný. Je spousta míst, kde je skvělé focení a rád bych tam vzal i další fotografy, ale vím, že by si to příliš po několikahodinových pochodech krkolomným terénem neužili, takže všechny workshopy, které pořádám, se snažím organizovat tak, aby byly co nejméně náročné a přitom abychom se dostali na co nejvíc atraktivních míst.

Toto je souhrn těch nejčastěji se opakujících otázek, které dostávám. Pokud Vás osobně zajímá něco dalšího, budu rád, pokud použijete komentáře pod článkem, rád odpovím!
 

Související odkazy:
                             • Nabídka- Workshopy
                             • Galerie
                             • Facebook - michalbalada.com
                             • Instagram - michalbaladacom
                             • Patreon - michalbalada.com

Sdílet |

Komentáře k článku

Jméno: *
E-mail: *
Web:
Zpráva: *

Napište číslo: *

 
Michal Balada | Web | 25.09.2019
František: Díky moc!
františek mikuš | Web | 23.09.2019
úžasné i články....smekám:-)f
Michal Balada | Web | 07.07.2019
Michal: Každý si tím asi musí projít a nějak se s tím po svém vypořádat, zda posílat, či nikoliv a za jakých podmínek. Ale je jasné, že každý chce být chválen a oceňován, to je přirozené. Jen holt za jakou je to cenu... Každopádně jsem přesvědčen o tom, že tohle se jednou "přejí" a dotyční časem dostanou rozum :)
Michal | 05.07.2019
Jak píšeš ohledně foto soutěží. Mám to stejně. Fotím pro sebe a ceny jsou jen kus papíru. A někdo z toho má dobrý kšeft akorát. Ale to se dá najit u mnoha zájmových oborů. Lidi asi rádi platí za nic :-)
Michal Balada | Web | 18.06.2019
Ahoj Tomáši, díky moc. Určitě na sebe zase brzo narazíme :)
Tomáš Čmuchálek | 18.06.2019
Ahoj Michale Moc pěkný článek. Hlavně to povídání o stativech je trefné. Vlastně není nic s čím bych nesouhlasil. Jen dovětek, focení je vášeň a pro mnohé z nás i životní styl. A pro mne i ohromný relax. Přeji dobré světlo a někdy, někde na viděnou.