Home  »  Články  »  Zimním Islandem za polární září

Zimním Islandem za polární září

Když jsem plánoval výpravu na Island, byl jsem si dobře vědom toho, že jde o podnik velmi nejistý a doufal jsem v téměř nemožné. A totiž, že bude alespoň jedna jasná noc a ještě k tomu dostatečně silná sluneční aktivita, abychom vytouženou polární záři viděli a v ideálním případě samozřejmě také slušně nafotografovali.

Kdyby mi před odjezdem někdo řekl, co nakonec zažijeme, prohlásil bych jej s klidným svědomím za úplného blázna a odkázal na nejbližší psychiatrické oddělení :-)

To co jsme prožili, dokonale předčilo i ty nejdivočejší sny!

Polární záře nad Islandem

Plánování

Co jsem mohl ovlivnit, to bylo načasování, kdy se na Island vydáme. Polární záře a její intenzita úzce souvisí se sluneční aktivitou. Ta je nejvyšší obvykle v jedenáctiletých cyklech. Rok, dva zpět byla velice silná a to mě dávalo naději, že i letos by to ještě mohlo být celkem slibné.

Polární záře vzniká obvykle cca 100 kilometrů nad zemským povrchem díky střetu slunečního větru s magnetickým polem Země.

Většinou má zelené či fialové odstíny. Může být nehybná, nebo se velmi rychle vlnit, může být v pruzích přes celou oblohu, nebo jen pár fleků na horizontu a o tom všem jsme se měli na vlastní oči přesvědčit.

Měsíční svit hraje také výraznou roli, takže jsem termín stanovil na období, kdy bude měsíc v úplňku, abychom měli osvětlenou okolní krajinu. To se nakonec ukázalo jako výborná volba.


Nejasné vyhlídky

Aktivita polární záře však byla od začátku letošního roku na dosti mizerné úrovni. K tomu ještě počasí na Islandu bývá dosti vrtkavé a vyjímkou nejsou ani dlouhé týdny s totálně zataženou oblohou, silným vichrem a sněžením či prudkým deštěm. Dva měsíce před odjezdem intenzivně začínám sledovat tento nečas na webkamerách rozmístěných na Islandu přesně v místech, kde se budeme pohybovat. Nějakých čtrnáct dní před odletem už propadám mírné depresi… Je to stále stejná písnička - zataženo, déšť nebo sněžení, vítr, uzavřené silnice, děs běs…

Autoportrét, krajina polární záře, Island

Islandská realita

Na Islandu už nejsem nováčkem, ale vždy mě to počasí udiví. Na letištním parkovišti nasedáme do vypůjčené Toyoty Land Cruiser a vichr mě skoro ani nedovoluje zavřít dveře. Jako by si postavil hlavu a řekl si, že je prostě a jednoduše vytrhne z pantů a odnese kamsi pryč do potemnělého lávového pole, které nás tu obklopuje.

Co je pro mě tentokrát nové, tím je zasněžená okolní krajina, vždy jsem tu totiž byl v květnu. Sněhem zasypaný Reykjavík má opravdu své kouzlo. To bohužel rychle vyprchává, když na konci města stojí přes hlavní silnici automobil místních záchranářů a nechce nás pustit dál. Silnice směrem na jižní pobřeží jsou zaváté sněhem a neprůjezdné. Tvrdý střed s Islandskou realitou přichází dříve, než jsme tušili.

Když už se klepu ve vymrzlém autě tak, že to nejde zamhouřit oči, jedeme přeci jen kousek za město, a kde se vzal, tu se vzal, mezi mraky nad Reykjavíkem na nás vykukuje zelený flíček! No hurá, je to tam! Jak málo stačí k radosti… První noc, první záře! Za pár minut se zatahuje a je po všem. My jsme ale napumpováni optimismem takovým způsobem, jako by nám jej někdo píchnul přímo do žíly. Ono to půjde, né že ne! Navíc předpověď na další dny je až neuvěřitelně příznivá! Index síly polární záře je některé z následujících nocí až na pětce, což se už delší dobu nestalo. Tak zbývá jen najít místo s jasnou, nebo alespoň částečně protrhanou oblohou.

Polární záře, převažovaly zelené tóny, ale chvílemi přecházely i do fialové, Island

První neúspěchy

První dny trávíme v okolí magické a díky tomu i notoricky známe hoře Kirkjufell. Polární záře nad ní je snem snad každého… První noc se však nese ve znamení zklamání. Přes slibnou předpověď a velmi silnou aktivitu polární záře je stále zataženo. Každou hodinu mám nastavený budík a lezu z vyhřáté postele ven. Pokaždé se vracím s nepořízenou, a tak to jde až do rána. Takže bilance je neslavná. Skoro jsem se nevyspal a záře přes plechovou oblohu nevykoukla…

Změna taktiky

Následující noc opět dřepím nad předpovědními modely i aktuálními družicovými snímky a padá rozhodnutí, že pokud nepůjde záře za námi, my musíme za ní. Po západu slunce plni optimismu a napětí přejíždíme na druhou stranu místního poloostrova. Odbočujeme z hlavní silnice na štěrkovou cestu vedoucí přes sedlo pod známým ledovcem Snaefellsjokull. Vichr a rozvířený sníh, přes který není vidět víc, než na 20 metrů nám dělá nemilou společnost. Co je ale horší, naší spanilou jízdu po zledovatělé cestě za další zatáčkou razantně utíná totálně zavátá silnice, kterou ani naše Toyota 4x4 neprojede. Sice se to chvíli marně snažíme prorazit, ale vichr ženoucí kvanta sněhu a vytvářející doslova bílou tmu nás nenechává na pochybách o tom, že pokud tento zavátý úsek projedeme, zpět se už stejně jen těžko dostaneme. Matně vzpomínám na ceduli dole u odbočky, jediné co se mě zřetelně vybavuje je slůvko impossible… no, měli pravdu, bohužel. Otáčíme tak kormidlo zpět do hostelu, zdlábneme pozdní večeři, skáčeme do auta a frčíme k vytouženému místu focení oklikou, která čítá nějakých 200 kilometrů navíc. No co se dá dělat…

Jakmile přejíždíme zasněžené sedlo a klesáme k jižnímu pobřeží poloostrova Snaefelsness, mraky se jako mávnutím kouzelného proutku trhají a za chvíli je téměř jasná obloha. Měsíc osvětluje krajinu téměř jako ve dne a my hledíme přes zapocená okénka do potemnělé krajiny v očekávání, kdy a zda vůbec se objeví.

Naše Toyota Land Cruiser, která si opravdu užila terénu dosytosti. Od hlubokých brodů, přes suťová pole až po mesíční krajinu islandských lávových polí. Nešetřili jsme ji ani trochu a vždy jsme se na ní mohli spolehnout.

V devadesátikilometrové rychlosti po namrzlé cestě stejně stíhám oblohu sledovat také, to člověku prostě nedá, náhle šlapu na brzdu a hlásím - je tam! Skáčeme z auta do třeskutého mrazu, ani silný vítr nám tentokrát nevadí, hlavy zvrácené vzhůru a žasneme. Přes celou oblohu od jednoho obzoru k druhému se táhnou pruhy polární záře… Chvíli se kocháme, hulákáme do silného větru radostí, pak lezeme zpět do auta a ujíždíme ke kostelíku. Těch zbývajících 60 kilometrů utíká neskutečně pomalu, máme samozřejmě obavu, aby se nám z oblohy nevytratila.

Kostelík Búðir byl vděčným námětem do kompozice, Island

 

Divadlo, které se nezapomíná

Kupodivu jsme tu úplně sami. Vítr cloumá autem, ale ta mrška se stále po obloze pohybuje. Jdu zkusit první expozice a pak nastává fotografické šílenství.

Běháme kolem kostelíku, bojujeme se silným větrem, fotíme ze všech možných stran i úhlů. Chvílemi je polární záře plná obloha, pak zase mizí. Převažují odstíny zelené, ale i fialová se občas ukáže. Když už jsou po několika hodinách focení paměťové karty plné, má člověk konečně trochu času si to divadlo i užít. Zážitek k nezaplacení…

Špička kostela a nad ní nebeská klenba s polární září, skvělé divadlo, Búðir, Island

Po pěti hodinách, kdy už nevíme, co nového kompozičně vymyslet, odjíždíme zpět na sedlo a tam opět další desítky minut fotíme. Toho se člověk snad nikdy nemůže nenabažit. Kdybychom do konce pobytu už nenafotili vůbec nic, museli bychom být už nyní nadmíru spokojení. A samozřejmě, že to bylo takto objednané :-)

Místo s neskutečnou atmosférou, Búðir, Island

Kolem páté hodiny jdeme na kutě, za 2 hodinky vstáváme na východ slunce (ten se mimochodem též výborně povedl, ale o tom v některém z dalších článků).

Fotíme :-)

Další skvělé divadlo

Pár dnů pak trávíme na jihu ostrova, v malé obci Vík í Mýrdal, kterou mám osobně moc rád. Několik desítek domečků sevřených v údolí, nad nimi stylový kostelík, v okolí vysoké útesy a na obzoru skalní jehly Reynisdrangar.

Předpověď počasí je opět velice příznivá, Norské i Islandské modely se shodují na polojasné obloze a poměrně silné polární záři. Že bychom si ještě trošku užili?

Hned po dalším vydařeném západu slunce na pláži u Víku putujeme na Dyrholaey, nejjižnější cíp celého Islandu. Vysoké útesy, nikde ani živáčka, místní maják má při svitu měsíce opravdu silnou atmosféru. Ostatní sedí v autě a vyčkávají, já chodím po okolí, hledím na oblohu a vyhlížím možné kompozice. Ale polární záře stále nikde. Nakonec to také vzdávám, zalézám do vyhřátého auta a vše sleduju přes zapocené okénko.

Rybářský domek na Dyrholaey, Island

Téměř přesně o půlnoci se během pár vteřin obloha rozzáří a po celém obzoru se vlní vytoužená polární záře. Chová se úplně jinak než ta předevčírem. Velice rychle se jakoby přesýpá po obloze, mizí a objevuje se na nových místech, je to fofr. Tak rychle jsme se z auta nevysáčkovali ani nepamatuju. Každý se rozeběhne na jinou stranu a prožívá svou fotografickou extázi.

Rachot pětimetrových vln Atlantiku, silný vítr, úplněk a polární záře nad hlavou, zážitek který se nezapomíná, Dyrholaey, Island

Celé divadlo netrvá déle než půl hodinky. Pak je sice záře stále vidět, ale jen velmi slabě a po předchozím namlsání už to prostě není ono. Čekáme ještě asi dvě hodinky, ale protože se intenzita nezvyšuje, balíme fidlátka a odjíždíme k letadlu, které také znám ze svých předchozích výprav a je jen několik desítek kilometrů odtud.

Tady už nejsme sami, ale se skupinou francouzů, kteří u focení popíjejí pivko a hulí jednu za druhou, celá atmosféra je tím pro mě pryč. Co naplat, samozřejmě i přesto fotíme. Na chvíli najíždím za letadlo a osvětluji jej dálkovými světly. Přijde mě to mnohem zajímavější, ale frantíkum nikoliv, remcají a nestíhám bohužel ani zdaleka tolik, kolik bych chtěl.
Po nějakých čtyřiceti minutách přesto odjíždíme celkem spokojení.

Polární záře nad havarovanou Dakotou Americké armády, Island

 

Celé už značně unavené osazenstvo odvážím kolem čtvrté ráno zpět na hostel. Mě samotnému to nedá, přece nepůjdu spát, když je polární záře plná obloha no ne? Fotím proto na různých místech v okolí Víku až do rozbřesku.

Polární záře u Vík í Mýrdal, Island

Závěrečná třešnička na dortu

To ale ještě stále nemělo být vše. Další noc předpovídají opět téměř perfektní podmínky, takže se po západu slunce balíme a proti původnímu plánu vyrážíme k ledovcové laguně Jokullsarlon o den dříve. Však vyspat se můžeme i přes den. Těch 200 najetých kilometrů utíká nebývale rychle. Silnice jsou sice stále kluzké a zasypané sněhem, ale záře se nám ukazuje nad hlavou už od poloviny cesty, takže spěcháme, abychom ji nad lagunou ještě stihli.

Přesto se neubráníme občasným zastávkám, protože je to opět neskutečné divadlo.

Polární záře, Island

 

Autoportrét, Skaftafell, Island

K laguně přijíždíme před půlnocí. Polární záře sice po obloze tancuje, ale opět jen velmi slabě, což ještě umocňuje měsíc v úplňku. Čekáme a doufáme tedy, co se bude dít dál. Společnost nám kromě dalších fotografů, lačnících po polární záři dělá ještě ledový vichr, ve kterém je umění se vůbec pohybovat, natož pak rozložit stativ.

Ledové kry jezera Jokulsarlon, Island

 

Kolem jedné ráno pak konečně přichází ten vytoužený okamžik. Obloha zezelená a nad lagunou poskakují jednotlivé pruhy záře. Fotografické šílenství může opět vypuknout naplno.

Ledvcová laguna Jokulsarlon, Island

 

Po pár minutách je po všem, obloha potemní a další nášup se již nekoná. My si však můžeme říct, je to tam!

Závěrečný sumář:

Z devíti možných jsme měli tři noci s luxusními polárními zářemi, které vždy trvaly několik hodin.
Najezdili jsme skoro dva a půl tisíce kilometrů, probděli jsme spousty hodin, vymrzli jsme nesčetněkrát, ale stálo to rozhodně za to!
Už se na tebe ty zelená mrško zase moc těším, takže na viděnou na podzim na Lofotech :-)

  Související odkazy:
             • Nabídka- Workshopy
             • Galerie
             • Facebook - michalbalada.com
             • Instagram - michalbaladacom

Sdílet |

Komentáře k článku

Jméno: *
E-mail: *
Web:
Zpráva: *

Napište číslo: *

 
Michal Balada | Web | 02.08.2018
Ahoj Danielo, určitě ano. V říjnu už je dostatečně dlouhá noc, tak snad budete mít štěstí.
Daniela | 01.08.2018
Ahoj, krasne a skvely clanek. Chystame se na island 6-13.10. Nevim zda je to jiz obdobi, kdy muzeme hledat polarni zari. Dekuji za info
Michal Balada | Web | 21.08.2017
Posheidon: Nejpřehlednější je web http://www.aurora-service.eu/
Posheidon | 17.08.2017
Ahoj, fotky naprosto paradni a popis taky. zajima mne jedna vec,kterou postradam.Jake konkretni weby jste sledovali, abyste meli co nejvetsi sanci to "divadlo" spatrit. Tim mam na mysli, lokalni predpoved pocasi,slunecni aktivita ci "predpovedni" model vyskytu polarni zare v dane oblasti - teda pokud vubec neco podobneho existuje :-) Predem DIKY za odpoved.
Michal Balada | Web | 14.02.2017
Jakub: Přeju ať se zadaří. Bohužel u tak málo světelného objektivu to bude za cenu vysokého ISA.
Jakub | 13.02.2017
Vidím nádherné a kvalitní fotky.-) Já polární záři ještě neviděl, ale chystáme se. Island mě napadnul jako první, i když uvažuji i o jiné severské zemi. Vyfotit polární záři, pro mě začátečníka, asi nebude lehké, ale věřím, že to zvládnu. Bohužel, ale nemám úplně supr výbavu. Můj objektiv začíná na cloně 4,5.
Michal Balada | Web | 27.01.2017
David: Na Island jezdím poslední roky jen mezi lednem a březnem, ale i v září může klidně sněžit, počasí je to opravdu nevyzpytatelné :) Shodou okolností na Islandu právě jsem a je tu obleva, polární záře se ale dnešní noc předvedla :)
David | 27.01.2017
Ahoj. Mohu se zeptat v jakém termínu jste tam byli? Chystáme se tam na přelomu září - říjen, tak doufám že tam nebude taková zima, jak popisujete :)
Michal Balada | Web | 08.01.2017
Radim: Ono to nelze popsat tak jednoduše, každá situace si žádá trochu něco jiného, ale obecně - vyšší ISO (tedy někde mezi 1000-3200), nižší clony (např. 2,0-3,5), časy někde mezi 6-15sec. Ale jak píšu, záleží na více vlivech a málo kdy jde jen o jednu fotografii.
radim | 06.01.2017
paradni fotky!na jake hodnoty nastavujete cas a clonu pri foceni polarni zare?jsem zacatecnik..uvital bych radu..:)diky
Michal Balada | Web | 10.09.2016
Libor: V zimě jsou kempy zavřené. Spíme většinou po hostelech. Nocovat v autě samozřejmě lze, nejsou tam žádné velké mrazy, jen člověk holt musí počítat s dosti sníženým komfortem. Často na Islandu prší či sněží a nemožnost se usušit a zrelaxovat může nejednoho dost otrávit. Na místě pak bývá složité sehnat ubytování, býva dost obsazeno.
Libor | 25.08.2016
Krásné fotky, mohu se zeptat, jestli jste přespávali v kempech nebo v autě? Dá se v té zimě v autě nocovat? Díky za info,
Michal Balada | Web | 07.04.2015
Jan: Díky, jojo je to zážitek :)
Jan | 04.04.2015
Prostě skvělé! Já když viděl polární záře, tak jsem se na focení vůbec nezmohl, takže smekám. Ať se i nadále daří!