Focení dronem

Jak jsem postupně přešel od Mavicu PRO k Mini 4 PRO a proč bych to udělal znovu

V roce 2016 jsme byli svědky doslova revoluce v oblasti dronů.
Do té doby byly velké, těžkopádné a velmi špatně transportovatelné - zkrátka pro krajinářskou fotografii spojenou s cestováním téměř nepoužitelné.

Pak ale přišel DJI Mavic PRO. Skládací dron, který na svou dobu nabídl velmi solidní obrazový výstup. Když se začaly objevovat první snímky z ptačí perspektivy, bylo jasné, že se rodí nový směr. Semínko bylo zaseto - a asi za rok jsem rozbil prasátko a koupil ho taky.

Na začátku mě ke spokojenosti stačily například snímky lesů z ptačí perspektivy. Něco, co do té doby nebylo vůbec k vidění.

Prvotní nadšení trochu ochladlo, když jsem viděl kvalitu rohů snímků (přece jen jsem byl zvyklý na výstup ze zrcadlovky). Ale ta perspektiva byla neskutečná. A při skládání panoramat z něj šlo tisknout i poměrně velké fotografie.

Panoramatický snímek z Faerských ostrovů, který už jsem zákazníkovi tisknul ve velkém formátu, kdy delší strana měřila 150 cm.

Na tříměsíční cestě po USA jsem o něj bohužel přišel - klasická letecká chyba, která dřív nebo později potká každého. Kdo nepadá, létá pod své možnosti :-)

Tenkrát mě do zpěvu moc nebylo, ale kdo si jednou pořídí dron, obvykle bez něj dlouho nevydrží. Takže netrvalo dlouho a následoval další nákup.

Klasická situace, kterou často zažívám při východech slunce. Stojím v krajině a mlhy je více, než bych si přál. Foťákem nenafotím nic, takže vyletím dronem o pár metrů výš a je vyhráno.

DJI Mavic 2 PRO

To už byla, přátelé, úplně jiná liga. Skvělý výstup, stále kompaktní tělo...

Postupem času mě ale začaly unavovat neustálé problémy s připojováním ovladače k telefonu, občasné odpojování během letu a podobné starosti. A tak jsem s dronem začal létat čím dál méně. Vrátil jsem se zpět k běžné fotografii.

Neuvěřitelná výhoda dronu je samozřejmě v tom, že si nakomponujete co chcete odkud chcete. Tyto útesy na Madeiře prostě bez dronu nenafotíte.

Zásadní zlom nastal s novými ovladači se zabudovaným displejem. Už nebylo potřeba řešit telefon, kabely, aplikace… Prostě zapnout a letět. Zároveň se začalo zdát, že dronové fotky jsou „všude“.

A pak přišly další expedice, na kterých účastníci pořídili neuvěřitelné záběry. A začal jsem znovu přemýšlet o návratu do vzduchu.

Sicilská města a vesničky jsou pro dronování jako stvořené.

Tehdejší špičkou byl samozřejmě DJI Mavic 3, ale odrazovaly mě dvě věci - jeho velikost a cena. Batoh už tak byl plný fotovýbavy a představa, že do něj nacpu ještě kilový dron s několika těžkými bateriemi, mě docela brzdila. A finanční stránka byla také slušná brzda.

Začal jsem tedy zkoumat jiné možnosti. Prodal jsem svůj Mavic 2 PRO i se vším příslušenstvím. A ač bych tomu dřív nevěřil, začal jsem pokukovat po nejmenším modelu od DJI.

První fotky z letošní zimní fotoexpedice na Islandu mě potvrdily, že nákup Mini 4 Pro byla dobrá volba. Velmi slušně funguje třeba funkce 180 panorama, kdy udělá panorama o třech řadách snímků, takže máte opravdu velkou výslednou fotku.

Pochybností jsem měl spoustu. Nakonec jsem ale před každoročním workshopem na Zimní Island objednal DJI Mini 4 PRO. Má maličký 1/1.3" CMOS snímač (cca 9,65 × 4,24 mm), ale zvládá až 48 megapixelů (8064 × 6048 px).
Pro srovnání - Mavic 2 PRO měl větší 1" čip (13,2 × 8,8 mm) s rozlišením 20 MPx.

Obával jsem se hlavně větru — třeba na Islandu nebo v Norsku fouká skoro pořád. Recenze ale slibovaly, že je stabilní víc, než bych leckdo čekal, tak jsem to risknul.

Pokud ještě žádný dron nemáte a jen o něm přemýšlíte, nečekejte a jděte do toho hned. Pravidla pro létání se už ustálila. Třeba s Mini 4 PRO můžete létat téměř bez omezení, spadá do kategorie C0 pod 250 gramů váhy. Samozřejmě kromě letišť, národních parků a dalších známých zón.

A hlavně: drony jsou dnes blbuvzdorné! Stačí aspoň trošku přemýšlet, co děláte, a během několika letů se sžijete. Mají senzory proti nárazu, dokáží samy přistát, ovládání je intuitivní.

Například Grónsko je pro drony jako stvořené, tam naděláte ze vzduchu tolik super snímků, že nebudete vědět co s nimi.

DJI Mini 4 PRO – první dojmy

Už při prvních letech jsem byl příjemně překvapen. Vlastně na Islandu nenastala situace, kdy bych nelétal kvůli větru. Buď to zvládal, nebo byl vítr tak velký, že by to mrštilo o zem i s velkým dronem, takže to nemělo význam zkoušet.

A je vážně miniaturní, ve fotobatohu skoro nezabere místo. Vítr zvládá skvěle — pokud to tedy není vyloženě vichřice. Je tišší než větší modely a obrazový výstup je i přes malý čip opravdu velmi slušný.

Focení do RAWu? Samozřejmost!

Nastavte si focení do RAWu. Stejně jako u foťáků jsou JPEGy pro úpravy téměř nepoužitelné. U dronů to platí dvojnásob. RAW vám umožní vytěžit z fotky maximum, hlavně co se týče dynamického rozsahu.

Osobně fotím vše na expoziční bracketing, většinou tři snímky (někdy i pět při extrémních světelných podmínkách). V dnešním Photoshopu to spojíte během pár sekund — a výsledek za to stojí.

Bracketing je u podobných fotek dost nutnost. Tmavé skály, extrémně světlý led, to prostě jedna expozice nezvládne. S bracketingem tří fotek je to hračka.

12 vs. 48 megapixelů

Mini 4 PRO sice umožňuje fotit ve 48 MPx, ale pozor — nejde o „nativní“ rozlišení.
Používá tzv. Quad Bayersenzor, kde každý viditelný pixel tvoří čtyři subpixely. Reálně má tedy 12 milionů „superpixelů“, které může buď spojovat (12 MP režim), nebo číst jednotlivě (48 MP režim).

12 MP režim:

Lepší světelná citlivost, nižší šum, větší dynamický rozsah

Ideální pro focení za šera, v noci, nebo při vysokém kontrastu

Výsledkem je ostřejší a přirozenější obraz

48 MP režim:

Vyšší detail, mnohem větší výstupní soubor, vhodné hlavně pro tisk

Vyšší šum při slabém světle

Kvalita nedosahuje skutečných 48 MP full-frame snímačů, nečekejte zázraky

Další panorama na automatický režim.

Panoramata? Jednoznačně ano!

Panoramata fotím často a rád — a to nejen dronem, ale i běžným foťákem. Máte dvě možnosti:

1. Automatické panorama

V menu zvolíte třeba 180° režim — dron sám nafotí 7 snímků ve třech řadách.
Středový snímek je prvním, který se pořídí, takže si dobře rozmyslete, co bude „uprostřed“.
Nevýhoda? Kamera je vždy přesně horizontálně – nemůžete tedy upravit skolopení záběru a někdy to znamená ořezávat kompozici. Pracuje v 12 MP režimu

Další možnost je režim „wide angle“ – pořizuje mřížku 9 snímků, opět jen v 12 MP. I tak dostanete kvalitní výstup.

2. Ruční panorama

Pokud chcete plné rozlišení (48 MP), jděte na to ručně. Výhodou Mini 4 PRO je možnost otočit kameru na výšku, takže můžete panoramata fotit jako klasickým fotoaparátem.
Dbejte na dostatečný překryv (cca třetinu snímku) a nafotíte si panorama, jaké chcete — bez kompromisů.

Pozor – i když máte focení nastavené na RAW, u panoramat to bývá zvlášť. Mrkněte do nastavení a ujistěte se, že se ukládají jako DNG. Jak to jednou nastavíte, už příště nemusíte, dron si toto bude pamatovat.

Vypuštěná přehrada, záběr který ze země prostě nepořídíte.

V Česku je například spousta různých hradů, zámků a jiných památek, u kterých je dron také nutnost.

Závěrem

Jsem jednoznačně nadšený, že jsem přešel na menší dron. Když odhlédnu od pár nevýhod (např. obtížné létání v nárazovém větru), převažují výhody:

- minimální rozměry (fakt se vejde do kapsy)

- nízká hmotnost (kategorie C0 může létat téměř všude)

- pohodlné používání (žádné připojování k telefonu, displej ovladače viditelný i na přímém slunci)

- výrazně nižší cena

A co dál? Vypadá to, že DJI během několika měsíců představí Mini 5 PRO. Obrazový výstup se nejspíš zase o něco zlepší. Ale způsob ovládání i většina funkcí zůstane patrně podobná. A to je dobře.