Fotoexpedice Grónsko – jak bylo?

Jeden z nejkrásnějšíc letošních západů slunce, které jsme v Grónsku zažili. Krásné mraky, bezvětří a půlnoční slunce, přesně kvůli takovým momentům se vyplatí na sever vyrazit.

Letos jsme se po covidové pauze konečně opět dostali do Grónska, a byla to zase jedna velká paráda! Ta krajina je prostě tak jiná, že je to pro Čecháčka skoro jako přistát na Měsíci.

Už samotná cesta člověka nadchne. Zvláště toho, kterému se poštěstí sedět v éru u okénka. Drtivá většina už tak řídkého osídlení Grónska se totiž váže na jeho západní pobřeží. Při cestě z Evropy (nejčastěji z Kodaně) tak přeletíte čtyři časová pásma, zahlédnete na trase nejdříve hornatý jih Norska, pak Island, a potom už následují stovky a stovky kilometrů ledového příkrovu, který pokrývá většinu Grónska. Ta pláň je nedozírná, ta pláň je dechberoucí a ta pláň bývá často v sevření mraků, takže pokud ji zahlédnete, můžete si vskutku gratulovat :-)

Ledový příkrov, který se tu rozprostírá stovky a tisíce kilometrů daleko.

Tahle cedule v Kangerlussuaqnu, jediném mezinárodním letišti v Grónsku, je celkem výmluvná, nejblíž je to tu na Severní pól :-)

Mobilovka Dashe, který nás dopraví do cíle naší expedice.

Jakmile dosedneme na jediné mezinárodní letiště v Grónsku, cestující se v maličké hale rozčlení do jednotlivých vnitrostátních letů, které tu obstarávají malé vrtulové Dashe, nebo rovnou jen vrtulníky. Tím se už samotná cesta stává dobrodružství a cíl. Letíme na sever podél pobřeží, takže je tu možné sledovat krásy zamrzlého ostrova z poměrně malé výšky. Cestovatel už rozeznává jednotlivé fjordy, na ledovci obrovská jezera a také konečně spatří hlavní cíl naší mise, plovoucí kry. Obrovské plovoucí kry poseté po mořské hladině!

Velká sladkovodní jezera na povrchu ledovce.

Z výšky vypadají docela malé, ale tihle drobečci mají stovky metrů a plout mezi nimi je opravdový zážitek.

Jakmile dosedneme v cílové destinaci, napjatě čekáme na zavazadla, která to také zdárně zvládla (hurá!) a už se ženeme ven. Sluníčko, příjemných 13 stupňů, téměř bezvětří, je to objednané! Fotoexpedice může začít :-) Ještě než nás doveze taxi do hotýlku, nejnatěšenější členové naší fotogrupy už pobíhají po skalách za letištěm a fotí alespoň mobilovky.

Hned jak se ubytujeme, vyrážíme všichni jen tak sfoťáky přes rameno na pobřeží, i když je skoro poledne a světlo nestojí za moc, prostě musíme využít azuro, a taky si šláhnout vlastníma rukama do místního ledového oceánu posázeného ledy různých tvarů i velikostí.

První mobilovky přímo ze břehu

Mohl bych vám tu dlouze popisovat, jak jiný svět to tu je, ale kdo to nezažil, ten si to prostě představit neumí. Fakt!

Tak si dáme jen ty nejzákladnější čísla, takové Grónsko v kostce :-)

Jde o největší ostrov světa (cca 4x rozloha Francie)

Skoro 85 procent území je trvale zaledněno

Většina pevniny je nad polárním kruhem

Grónský ledovec je 2400km dlouhý a 1100 široký!

Tloušťka ledovce je až 3000 metrů!

Jak led plave po hladině a postupně taje, vytváří se nejrůznější tvary, které jsou pak pastvou pro oči.

Jedno ze sladkovodních jezer přímo na plujícím ledovci.

Takže to, co tu plave po moři a je velké jako panelové domy (a pod hladinou ještě 8 až 9 krát větší), jsou jen úplně titěrné kousíčky ledu v porovnání s masou, ze které se odlupují. A že jich tu je!

Dost často se někteří diví, co vlastně jezdíme dělat do Grónska. Je to jednoduché. Někdo cestuje za exotikou na jih, já na sever. Léto je tu sice velmi krátké, nebývale přívětivé. Teploty nad deseti stupni, často slunko, bezvětří, nebo jen mírný vánek, prostě idylka. Fotograf krajinář tu zajásá. Jen na koupání to tu úplně není, moře má něco mezi třemi a čtyřmi stupni. Letos se ale i tady jeden z naší party koupal (fakt tam vlezl dobrovolně), takže nic není nemožné a asi začnu od příštího roku psát do výbavy na akci i plavky :-)

Půlnoční slunce - fotografická extáze

Půlnoční slunce čeká

Nejezdíme sem v létě jen kvůli pohodovým teplotám, ale hlavně kvůli půlnočnímu slunci. To je vám totiž velké divadlo!

Chvíli se zasněte… představte si, že máte třeba dvě hodiny krásně fotogenické světlo, pak se slunce schová na pár minut pod obzor, aby kousek dál zase vykouklo a další dvě hodinky krásně svítilo do krajiny takovým světýlkem, které u nás trvá stěží deset minut. Jo přátelé, tak přesně tohle tu zažíváme! Na focení je tak hromada času, nemusí se nikam spěchat, prostě pohodička.

Typické dřevěné domky různých barev, takto tu vypadají všechny vesnice.

Když se vítr utiší, sedne si nad moře mlha. Když pak proplouváme mezi ledovými obry, ty výjevy jsou jako z nějakého apokalyptického filmu. Prostě jedete po úplně klidné hladině, hledíte do mlhy a náhle se před vámi zjeví ledová stěna desítky metrů vysoká. Mráz po zádech!

I pochmurné a mlhavé počasí má na moři něco do sebe.

Tady je celkem pěkně vidět, jak malý kousek kedu je nad hladinou, a jaká masa ledu jej pod hladinou nadnáší.

Velryby

A samozřejmě na velryby sem jezdíme, takže i wildlife fotografové a fotografky si přijdou na své. Před covidem jsme se na ně chodily na útesy dívat jako někde do zoo, prostě jsme šli v podstatě vždy na jisto. Stačilo si sednout na skálu, chvíli pozorovat hladinu a dříve nebo později tu a tam pleskla ocasní ploutev, vynořil se hřbet a při troše štěstí si nějaká i poskočila.

Letos byla situace trošku složitější, po velrybách jako by se slehla zem. I při první plavbě nám náš kapitán říkal, že už se pár týdnů neukázaly a neví proč. To teda nepotěší. Ale protože to mám prostě objednané, už při druhé plavbě jsme velryby spatřili a nakonec fotili ve dvě hodiny ráno za krásného protisvětla při východu slunce, prostě pecka!

Další plavby jsme na ně už jezdili na jisto a vše vyvrcholilo při plavbě poslední, kdy jsme za nimi jeli na otevřené moře. Zastavili jsme u jednoho z párů a ten nás ve vzdálenosti pár metrů obeplouval, podplavával v těsné blízkosti loď, prostě parádní zážitek i skvělé focení.

Při minulých výpravách jsme měli vždy v podstatě perfektní počasí s barevnými západy i východy slunce. Letos jsme zažili i deštivé dny, ale o to bylo naše nadšení větší, když potom nastaly téměř ideální podmínky, které jsme si i tentokrát užili do sytosti.

Pro fotografy s dronem je Grónsko také zemí zaslíbenou.

I kostelík v Ilulissatu je velmi fotogenický. Když už tedy máme dost ledových ker, hledáme si kompozice ve vesnici.

Grónsko je asi nejexotičtější destinace, kam se pravidelně vracím za focením, a už teď se těším na příští léto, až zase unikneme tropickým teplotám v Evropě do příjemného klimatu.

Pokud byste se chtěli připojit, dejte co nejdříve vědět. Termín v příštím roce se už naplnil, ale pokud se přihlásí ještě pár dalších fotografů, vypíši ještě jeden. Je třeba vyrazit co nejdříve, protože turistů přibývá a za pár let už ani toto místo nebude tak klidné a kouzelné, jako je tomu nyní. Pokrok holt nelze zastavit. Bohužel…

I větší lodě vypadají mezi ledovci jako dětské hračky.

Související odkazy:
Workshopy
Galerie
Facebook - michalbalada.com
Instagram - michalbaladacom

21. 11. 2022 - Vložil jsem další fotografie z Norska. Nabízím poslední volná místa na zimní workshopy.