Kanada - Mount Robson
Mount Robson
Dalším z treků, které jsme na fotografické expedici v Kanadě absolvovali, nemohl vést nikam jinam, než k nejvyšší hoře v Kanadských Rockies. Nevábila mě nejen proto, že je nejvyšší, ale jedná se také o jednu z nejvíce fotogenických hor.
Ledovec se tu plazí z vrcholu atakujícího čtyřtisícovou hranici až do jezera v nadmořské výšce okolo 1650 metrů. Čili slušný sešup! Tady by musel udělat pěknou fotku i slepý.
Jediný větší problém je počasí… už jednou jsme z Alberty do Britské Kolumbie kvůli Mt. Robsonu přejížděli, ale napadlo přes noc trošku nečekaně tolik sněhu, že by každý lyžař zajásal, ale my jsme fofrem zahájili ústup. Druhý pokus už ale vyšel náramně…
Mount Robson v celé své kráse, Britská Kolumbie, Kanada
Putování k nejvyššímu
V infocentreu v Jasperu ověřujeme počasí, máme výhled na 3 až 4 dny velice příjemné předpovědi vzhledem k tomu, co se v těch místech dělo předchozích čtrnáct dní.
Zajásáme, přejíždíme k malému informačnímu centru přímo pod Robsonem a hned rezervujeme kempy. Musíme tu shlédnout informačně/instruktážní video, jak se v parku chovat (mimochodem natočené bylo tak v sedmdesátých letech minulého století, možná by se hodilo trošku aktualizovat, vypadá místy až úsměvně) a poté už natěšení popojíždíme ještě kousek blíže kopcům na parkoviště na startu treku.
Tady je tedy na náš vkus hodně plno, ale co se dá dělat. Nejsme očividně jediní, koho počasí nalákalo. Balíme, cpeme se posledními dobrotami a vyrážíme kolem druhé odpolední se zataženou oblohou nad hlavou, takže špičky kopců jsou nám prozatím skryty.
Tuhle srandičku sebou celý měsíc vláčím... a doufám, že ji nebudu potřebovat (foto mobil).
První kilometry jdou jako po másle, cesta vede cedrovým lesem (některé zdejší exempláře jsou tak mohutné, že jistě pamatují časy, kdy ledovce po okolních skalách stékaly až do údolí), který je porostlý luxusní vrstvou mechu a tu a tam vykouknou velké žluté houby jako z pohádky. Jedlé zřejmě nebudou, škoda. Za husté mlhy by se tu fotilo jedna radost, pomyslím si, než mě těžký batoh uvede z rozjímání zpět do reality.
Po pár kilometrech stoupání se přidávají asi metr nízké javory, které mají krásně žluté listy velké přes dvacet centimetrů v průměru. Tak oni ti Kanaďané mají na vlajce keř :D Bychom jim ukázali jak vypadá pořádný javor!
U Kinney lake chvíli čekáme, zda nezasvítí trošku toho sluníčka, přeci jen se v hladině luxusně odráží okolní kopce porostlé břízami. Je to také dobrá záminka, jak ulevit zádům.
No holt není každý den posvícení, naše čekání je odměněno jen studeným větrem, který hladinu definitivně čeří.
Ve Whitehorm kempu končíme dnešní pouť, stavíme stany, vaříme a se setměním zalézáme do stanu. Údolí je tu tak sevřené okolními velikány, že se ani nesnažíme cokoliv fotit.
Celkem vtipně ozvačené místo, kam máte jít pověsit potraviny, aby se na ně medvěd přes noc nepřišel podívat. (foto mobil)
Ráno mrzne, až praští, na východ slunce nevstáváme (to se jen tak nestává), vaříme a kolem desáté hodiny se s jasnou oblohou nad hlavou vydáváme vstříc pořádnému stoupání.
Robson river si tu vyhloubila hluboký kaňon, kterým se řítí v kaskádách a vodopádech dolů do údolí. Některé jsou desítky metrů vysoké, bohužel kaňon je hodně nepřístupný a pro focení nevhodný.
Spěchám proto k Emperor falls, které jsou ještě stále ve stínu, a já chci za každou cenu, aby to tak i na focení zůstalo. Běžím tedy před ostatními s přísně naloženou krosnou blátivo-kamenitou stezkou nahoru, sotva dech popadám.
Emperor falls, Britská Kolumbie, Kanada
Podařilo se, pořizuji několik fotek, když zrovna slunko začíná svítit přes hřeben Mt. Robsonu, takže kouzlí krásnou hvězdičku.
Tak to bychom měli. Jsem celkem slušně osprchovaný od vodní tříště, kterou mě vodopád nepřetržitě zásobuje a teplota vzduchu rozhodně není letní, takže je mě během pár minut slušná kosa. Co bych ale pro fotku neudělal. Kluci ještě fotí, já se svižným krokem vydávám vzhůru k Berg lake.
Největší stoupání je zamnou, otevírají se první pohledy na ledovce, které se z Mt. Robsonu plazí až do Berg lake. Všude kolem jen pustina, ani živáčka, užívám si to naplno.
Nezažívám to tu poprvé, ten uklidňující pocit samoty, který v horách v Evropě prostě nemáte, protože vždy uvidíte něco, co už lidská činnost poznamenala. Tady ne. Všechno je tak rozlehlé a nedotčené… to šimrání v břiše ze strachu z medvědů při pohledech na husté lesy…
Svačím v jednom z vylidněných kempů a užívám si hřejivých paprsků. Kluci stále nejdou a slunce se při svém putování po obloze náhle schová za špičky protějších kopců, teplota rázem klesá o dobrých patnáct stupňů a z příjemného větříku je v mžiku ledový vítr přinášející chlad od ledovců. Nezbývá než pokračovat dál opět sám.
První výhledy přes Berg lake na Mount Robson, Britská Kolumbie, Kanada.
Cesta tady už docela rychle utíká, další dva kilometry ukrajuji za necelou půlhodinku a už se přede mnou rozprostírá kamenitá pláž u Berg lake kempu. Lehám si na karimatku a naslouchám skřípění ledovců na protějším svahu. Dokonce se tu a tam kus odtrhne a s hřmotem se řítí přímo na vodní hladinu. Ty obrovské kry po ní plující vypadají na dálku jako maličké kostičky ledu pohupující se ve vlnkách.
Kluci mě konečně dohánějí, já končím s rozjímáním a šineme se dál k našemu cíli, jímž je Robson pass kemp.
Na prvním volném místě pro stan shazuju macka ze zad a rozhlížím se po okolí. Takhle nějak jsem si představoval Kanadu. Rozlehlé údolí porostlé keříky, stráně pak hustým lesem, široká koryta řek a všude dokola hradba hor, jimž dominuje zaledněný vrchol Robsonu. Nikde ani živáčka. A co víc, oproti například odlehlejším údolím v Alpách tu nekřižují oblohu v podstatě žádná letadla, takže se pocit samoty ještě umocňuje.
Tak takto si tu bydlíme a doufáme, že v okolních keřících nebydlí také medvěd :-)
Vaříme pozdní oběd, uklízíme potraviny do beden proti medvědům, házíme na záda fotovýbavu a šplháme do kopců nad kempem, západ slunka se totiž kvapem blíží. Je to ještě nějakých 400 výškových metrů, ale žene nás vidina dalekých výhledů, které se ukazují jako opravdu impozantní.
Výhled na Berg lake a Mout Robson, Britská Kolumbie, Kanada.
Už někdy dvě hodiny před západem slunce začínáme fotografovat, což se věru stává málo kdy a sypeme to na karty až skoro do tmy. Nakonec se nad hory nasunou i nějaké ty vytoužené mráčky, no je to prostě objednané.
Mount Robson, Britská Kolumbie, Kanada.
Po tmě pak chvátáme dolů do kempu, vaříme za svitu měsíce a pomalu se chystáme na kutě. Do stanu lezu jako poslední, když na severovýchodním obzoru pozoruju neobvyklé světlo. Poměrně dost na východě svítí měsíc, tak váhám, zda to není jen nasvícená vysoká oblačnost… ba ne! Je tam!! Mrška jedna zelená!
Polární záře nás mile překvapila.
Burcuju všechny ven a fotíme polární záři. Znám jí z Lofot a Islandu, ale v Kanadě jsem s ní opravdu nepočítal, moc příjemný bonus, někteří jí vidí poprvé, takže fajn okamžiky.
Na kutě jdeme až před půlnocí.
Ráno vstáváme ještě za tmy a já se hned chytám za hlavu, polární záře nad našimi hlavami pořád jezdí! Sakra to musel být během noci asi pořádný masakr, ale byli jsme tak utahaní, že jsme zalezli brzo, no škoda.
Vyrážíme ještě za tmy k Robson lake , které je díky bezvětří jedno velké zrcadlo a fotografické orgie mohou pokračovat.
Svítání u Berg lake, Britská Kolumbie, Kanada.
Když se do štítů opře první slunce, ještě hledáme jiné kompozice a snažíme se z toho vymačkat maximum.
Východ slunce u Berg lake.
Zpět do tábořiště díky tomu dorážíme až kolem jedenácté dopolední, můj žaludek už si hlasitě říká o něco dobrého, takže ovesná kaše, kterou jíme stále dokola rázem chutná téměř dokonale a jen si chrochtáme, jak dobře jsme si to uvařili. I když míchaná vejce by byly asi lepším zážitkem :-)
Balíme a poponášíme všechno harampádí do Berg kempu u jezera. Slunce nás smaží, máme dost času, takže se vyvalujeme na kamenech u jezera, kde regulérně na dvě hodinky usínám. Vlnky tu šplouchají o břeh jako někde u moře, tomu nejde nepodlehnout.
Odpoledne už si to zase šineme nahoru nad kemp na západ slunce, který je opět objednaný a plníme další a další paměťové karty.
Další skvělé pohledy na nejvyšší vrchol v Kanadě.
Cílem byla sice jezera pod ledovcem, ale nakonec se ukázalo, že to až tak atraktivní místo není, takže jsme si našli jiná vhodnější popředí. Především žlutě barevné keříky na moréně pod ledovcem mě hodně oslovily.
Pochod do kempu už byl opět rutinně za tmy.
Další den ráno fučí vítr a je nezvykle teplo. Změna počasí se hlásí o slovo, přesně jak předpověď říkala. Vaříme, focení už neřešíme a svižným tempem frčíme dolů k autu. Ze všeho nejmíň bych chtěl opršet. A přeci jen vidina všech těch dobrot, které tam dole na nás čekají je také slušnou motivací. Tedy jestli se o vše už nepostaraly myši, se kterými jsme před pár dny sváděli tuhý boj!
Za ty dvě mrazivé noci se celé údolí, kterým teď procházíme, převléklo do odstínů žluté.
Fotíme ještě odrazovky u jezera a pak už jen pár posledních kilometrů na parkoviště. Ty se vždy zdají nekonečné. Batoh jako by mě chtěl zarazit do země, cesta neutíká…
V půl třetí jsem konečně na místě, za chvíli doráží i Jirka, cpeme se a sjíždíme k infocentru, abychom se napíchli na wifi.
Předpověď bohužel hovoří o dešti, takže sedáme na zadní terasu informačního centra a pozorujeme vrchol Mount Robsonu, jak se pomalu ale jistě schovává do stále hustějších mraků.
Čekáme na západ slunce, dnes už není kam spěchat, co kdyby se udělala v mracích skulinka, že jo? Naděje umírá poslední a já většinou věřím do poslední chvíle.
Kolem šesté rozhání turisty v okolí první slušná přeháňka, Jirka se trošku kaboní, ale já neklesám na mysli a ještě si přisadím, že to nakonec budeme mít s krásnou duhou…
Dál hledíme do mobilů, odpovídáme na nejdůležitější emaily, pak kouknu k Robsonu a sakra!! Duha přes půl oblohy jako vyšitá!
A jako třešnička na dortu, duha nad Mount Robsonem.
Běháme po přilehlé louce v dešti jako smyslů zbavení, narychlo komponujeme a sledujeme, jak se duha postupně klene přes celou oblohu, to je úžasné divadlo.
Za pár minut je po všem a já kontroluju, zda se to alespoň trošku povedlo zachytit… je to tam, skvělé!
Balíme fidlátka, Mt. Robson k nám byl velice přívětivý.
Tak zase někdy na viděnou!
Související odkazy:
Nabídka- Workshopy
Galerie
Facebook - michalbalada.com
Instagram - michalbaladacom
