Listopadová Sicílie 2023
Píše se necelá polovina listopadu, Česko svírá první opravdu mrazivá noc a já si to frčím vstříc letišti, kde se už ráno vítám s partičkou fotografů, kteří si chtějí užít krásy Sicílie.
No, není to věru špatný nápad, vypadnout v tuhle dobu ze sychravého Česka, kde byste námět pro slušnou fotku hledali jen těžko, do míst, kde je přes den luxusních 25 stupňů, a všude kam se podíváte, tam byste pořídily zajímavé záběry.
Neleníme - fotíme!
První večerní focení obstarává ikona celého ostrova. Stále aktivní Etna ční nad Catánií a přilehlými městy jako stálá připomínka, že jsme jen malincí tvorečkové, se kterými si to kdykoliv může příroda rychle vyřídit.
Tenhle vulkán je právě odtud asi nejvíce fotogenický. A není to zlý začátek fotoexpedice, jen tak si sednout na molo, pozorovat rybáře a občas udělat snímek. Z Etny se slušně kouří, ale velký vítr nese dým špatným směrem, takže na fotkách nevynikne, škoda. Když za šera balíme fidlátka a odcházíme přístavem, celkem zřetelně je vidět, jak v pravidelných intervalech chrlí lávu. Pěkná podívaná!
Ráno fotíme u jedné z mnoha obranných věží, které v dávných dobách sloužily proti nájezdníkům z moře. Východ to není tentokrát bůh ví jaký, ale přesto se slušná fotka pořídit dá. Pobřeží tu vypadá, jako by láva pod našima nohama ztuhla teprve před pár dny.
Je na čase vyrazit do hor. Tenhle ostrov, to totiž není žádná placička. Kromě Etny, jejíž vrchol stoupá vysoko nad 3000 metrů, je tu hned několik dalších horských pásem, která by třeba naše Krkonoše hravě strčila do kapsy. V údolích se rozprostírají políčka a vinice, tím vším se proplétají horské silničky, připomíná mě to tu krajinu Toskánska.
A na mnoha skalních výchozech jsou vybodovány starobylé vesnice, které vás svými křivolakými uličkami prostě musí chytnout u srdce. Auta se sem většinou ani nedostanou, takže vůbec nekazí fotky, paráda!
Po krátkém ochlazení v horách míříme na severní pobřeží. Tady je naší zastávkou krásně umístěné městečko Cefalu. I zde, jako v mnoha dalších městech Sicílie, si můžeme prohlédnout nějakou tu Unesco památku. Křivolaké uličky, příjemný stín, zmrzlina na každém rohu, jo tak to by šlo!
Jsme tu ale hlavně kvůli focení, takže hybaj na pobřeží a fotit město při modré hodince.
Nesmíme vynechat ani mafiánské Palermo, kde je tedy už dopravní situace podobná, jako někde v Maroku. Každý si prostě jede, jak chce, kudy chce, a kdy chce. K mému potěšení to celé ale tak nějak funguje, dokonce se ani moc netroubí, prostě pohoda. Co na tom, že na dvouproudé ulici vedle sebe stojí hned čtyři auta…
Listopad tady má další nespornou výhodu, ani v Palermu není moc turistů, takže si můžeme prohlédnout jak památky, tak temná zákoutí v klidu a pohodě, sednout na výbornou pizzu atd. Nejvíc se mě líbí uličky, kde místní řemeslníci nabízí své služby. Není to žádný skanzen! Tady je ohýbač plechů, tam zase švec, truhlář, a mnoho dalších.
V okolí Trapani nás pak čeká jedna fotografická laskomina za druhou.
Nejprve je to jeden z krásných majáků, kam zajíždíme jak na západ, tak později i východ slunce. Pokaždé je to jiné. Západ slunce s krásným světlem, ale bez mráčku.
Východ, to jsou už doslova fotografické orgie. Temné mraky, ženoucí se přes okolní kopce, vycházející slunce, rozsvícený maják upozorňující projíždějící lodě na nebezpečné útesy, to je prostě paráda. Má to tu výbornou atmosféru.
Naše pozornost je v této části ostrova samozřejmě upřena na stále funkční odsolovací laguny. Všude podél cest tu ční haldy vytěžené mořské soli. Laguny jsou lemovány tu rozpadlými, tam zase plně funkčními větrnými mlýny, člověk ani neví, kam dříve namířit fotoaparát.
Lokalit s větrníky je tu hned několik, takže jim patří náležitá pozornost a vyblbneme se opravdu do sytosti
Při cestě zpět na západ fotíme u labyrintu, nad kterým zůstává rozum stát. Na obrovské ploše tu zbudovali betonové bludiště nevídaných rozměrů, které mezi okolními vinicemi působí jako stavba z jiného světa. Má být připomínkou městečka, které tu kdysi srovnalo se zemí zemětřesení.
Všimněte si človíčka na jednom z betonových bloků. Jo, tak takhle velké to tu je!
Na skok zastavujeme ještě v další perle Sicilské architektury. V Raguse by se opět vyplatilo strávit hned více dní najednou.
Naši spanilou jízdu napříč Sicílií zakončujeme u dvou majáků v okolí Syracusy. Užíváme si konečně i rozbouřeného moře, chytáme na fotkách vlny, tříštící se o útesy, prostě paráda!
Už teď se těším, jak se v listopadu vrátíme. Poleťte klidně také, místa ještě jsou!
Související odkazy:
Workshopy
Galerie
Facebook - michalbalada.com
Instagram - michalbaladacom
