Podzimní workshopy 2021 - shrnutí

Letošní podzim, to byla prostě Balada! Tak krásně barevný podzim tu nebyl léta a ještě k tomu listí na stromech vydrželo neskutečně dlouho. Kvůli covidu se v minulém roce spousta fotografických akcí musela odsunout, takže na některé došlo právě až nyní a letos už konečně zase jedeme na plný plyn. A stály opravdu zato! Kdo si počkal a nenechal se odradit nepříjemnými zprávami, kterými jsme neustále masírováni, ten se dočkal.

Broumovsko

První z řady workshopů se uskutečnil na konci září. Moje natěšení na první skupinu fotografů bylo veliké a Broumovsko spolu s Adršpašskem nikdy nezklame. Sešel jsem se opět s některými starými známými, protože polovina z přihlášených bývá většinou z těch, kteří už semnou v minulosti někam vyrazili. K tomu pár nových fotografů a fotografek a byl z toho skvělý mix lidí, kteří si celý prodloužený víkend parádně užili.

Hned první ráno jsme odstartovali ve velkolepém stylu na mém nejoblíbenějším místě v Adršpachu. Lehký mrazík, obloha plná hvězd, mlha nad naprosto klidnou hladinou, krásně žluté břízky nasvícené prvními ranními paprsky, co víc si přát.

Fotili jsme během víkendu ve skalách, na loukách, vyhlídkách a rozhlednách a nevynechali jsme ani některé sakrální památky, kterými je zvláště Broumovsko doslova poseté. Některé z barokních kostelů, které v tomto zapomenutém kraji stojí, to jsou skvosty nejen architektonické, ale i zkrajinářského hlediska velmi zajímavé.

Jizerky

Jizerky zná kdekdo díky zimní lyžovačce, nebo letním výletům na kole i pěšky, ale oni jsou i rájem pro krajináře. Jezdíme sem na podzim pravidelně už řadu let a vždy je to paráda. A na podzim k tomu máte ještě jeden vítaný bonus, totiž že tu skoro nikoho nepotkáte, což se vám v sezoně bohužel vážně nepoštěstí.

Tyhle hory na severu Česka sice mohutnými vrcholy neoplývají, ale třeba Jizerskohorské bučiny jsou první českou přírodní památkou zařazenou do Světového dědictví organizace UNESCO. A v nich se vždy pořádně vyřádíme, protože místními hlubokými lesy si po svazích hor razí cestu nespočet potoků a říček, které tu utvářejí krásné kaskády a vodopády. Troufám si tvrdit, že pro focení vody je to nejlepší oblast v Česku.

No a dobře, i ty výhledy z vrcholů nakonec byly, jen počasí nám přálo až příliš a nenabídlo tentokrát moc mráčků, které by fotografiím pomohly. I tak to ale bylo celkově povedené focení.

Dolomity

Další z pravidelných říjnových výprav. Počasí jsem měl samozřejmě objednané, takže jsme celý týden fotografovali v podstatě každé ráno i večer bez toho, abychom někde zmokli. Noci byly tentokrát poměrně chladné, ale všichni ze zúčastněných se s tím poprali na výbornou, takže jsme si užili parádní týden v horách. Kromě míst notoricky známých jsme navštívili i lokality téměř neznámé, kde nebyla ani noha, což ještě umocňovalo prožitek z pobytu v jedněch z nejhezčích hor v Evropě.

Dolomity příští podzim kvůli jiným naplánovaným akcím po mnoha letech pořádat nebudu, takže pokud byste s námi přeci jen rádi vyrazili, přihlaste se na již vypsaný červnový termín, kdy louky pod mohutnými štíty rozkvetou pestrou paletou barev. Nehrozí tu také zima, jako na podzim a v letošním roce mě tento červnový termín velmi příjemně překvapil. Zvláště pro fotografy, kteří rádi kombinují fotografování krajiny s focením kytek, si přijdou vážně na své. Louky jsou plné orchidejí, azalek, konikleců a tak dále…

Súlovky

Strážovské vrchy a Súlovské skály jsme navštívili přesně v době, kdy tam byly podzimní barvy na vrcholu. Tolik odstínů žluté a červené ve zdejších bukových lesích se nepoštěstí vidět zase tak často. To vše ještě celý prodloužený víkend umocňovalo slunko, které v druhé polovině října putuje po obloze celý den už poměrně nízko nad horizontem a krásně modeluje krajinu, takže se dá dobře fotografovat ještě dlouho po východu slunce i dlouho před západem.

Poštěstilo se nám několik pěkných východů i západů slunce, kdy sluneční paprsky nasvítily zdejší kopcovitou a na skalní útvary bohatou krajinu a nad tím vším se často ještě perfektně zabarvily mraky.

Třešničkou na dortu pak bylo poslední ráno, kdy se v údolích pod námi konečně vytvořily i dlouho vzývané mlhy, takže všichni nakonec odjížděli spokojení.

Český ráj

Ráj byl dlouhou dobu fotografy trošku přehlížen a ani dnes sem neproudí davy. Ať to klidně ještě nějaký čas vydrží. Přitom jde o jednu ze tří nejlepších lokalit s pískovcovými skalními městy u nás a nad tím vším ještě ční mohutný vrchol Trosek.

V Českém ráji nám ranní mlhy bohužel dopřány nebyly. Bylo dlouho příliš sucho na to, aby se vytvořily, přesto jsme především při východech slunce měli velice dobré podmínky pro nafocení pěkných fotek. Tenhle kraj má také výhodu, že výšlapy na jednotlivé fotografické lokality jsou velice jednoduché bez nutnosti stoupat na vyhlídky po stovkách schodů, jako je tomu třeba v Českém Švýcarsku.

Při západech slunce jsme se věnovali především zřícenině hradu Trosky na stejnojmenném kopci, který svou nezaměnitelnou siluetou poutá oko fotografa snad ze všech světových stran.

Podyjí

Fotografické žně na závěr podzimu.

Těsně před workshopem se republikou prohnala studená fronta s tak žádoucím deštěm, no bohužel ten byl doprovázen velmi silným větrem, který serval ze stromů většinu listí. Co se dalo dělat, museli jsme pracovat s tím, co nám příroda nabídla. A ač se to zprvu nezdálo, připravila nám na všechny tři rána neskutečné divadlo, kdy mlha proplouvala a různě pulzovala v kaňonu Dyje a my jsme z vyhlídek toto skvělé divadlo mohli sledovat a ukládat nejen do paměti, ale hlavně na paměťové karty našich foťáků.

A ani západy slunce nebyly věru zlé. Většinou se jediný mrak široko daleko v čase západu slunce usídlí přímo v tom nejnevhodnějším místě. Tentokrát to bylo ale naopak. Obloha se zatáhla temnými oblaky, jen na západě byla neustále škvíra, do které na posledních pár minut kleslo a bylo to prostě skvělé. Křišťálově čistý vzduch prostoupilo krásné západové světlo a nasvítilo zabarvené duby v údolí.

Jako červená nit se všemi workshopy proplétala debata o tom, který z výrobců fototechniky je ten nejlepší a je to jasné. Všichni jsou tak nějak na stejné úrovni… jen Canon je nejlepší! :-) (opravdu jde o vtip, aby se někdo náhodou neurazil).

Takže takový byl podzim a už nyní se těším na ten příští. Pokud byste ani v zimě nechtěli sedět doma, pojeďte na Fatru, do Orliček, nebo rouvnou do Norska či na Island. A pokud nemáte zimu rádi, tak můžete využít jarních a letních akcí, rád uvidím známé tváře a potkám další nové, protože se bez vyjímek vždy sešla skvělá parta.

Související odkazy:
Workshopy
Galerie
Facebook - michalbalada.com
Instagram - michalbaladacom