Pohádkový les Fanal - Madeira

Když jsem letos na jaře chystal první fotografickou výpravu na Madeiru, těšil jsem se na hory, útesy, vodopády a taky jeden les. Kouzelný les!

Madeira

Velmi hornatý ostrov ležící v Atlantiku někde na úrovni Maroka a patřící Portugalcům. Celý rok je tu celkem fajn počasí pro cestovatele i fotografy, víc nepotřebujete vědět k tomu, abyste se tam vypravili. Kdy? Ideálně hned!

Na Madeiře projedete během pár desítek minut hned několik vegetačních pásů, protože jste schopní od hladiny moře autem vyjet až do výšky přes 1800 metrů nad mořem. Dole tropy, nahoře jen travnaté pláně bičované větrem. A všude to kvete, až oči přecházejí. Nahoře jste často nad inverzí.

Madeira byla také v Evropě jediná, která se neuzavřela před turisty ani v době nejtvrdších lockdownů. Pamatujete na minulou zimu, kdy se nikam nesmělo? Tak na Madeiru to šlo! Díky tomu, že jde o ostrov, na letišti vás otestují a dokáží si tak ohlídat, aby se k nim coviďák nedostal. Za měsíc tam znovu frčíme, těším se!

Fanal

Celou mou fotografickou skupinu lákal tenhle magický, několik set let starý prales víc, než malé děcko návštěva cukrárny. Sledoval jsem počasí a odhadoval, jak tam asi bude. Samozřejmě jsme si nejvíce přáli mlhu, kdy stromy doslova ožívají, a fotograf se dostává do tranzu.

No a jak to dopadlo? Při první návštěvě jsme byli nad inverzí, mračna sahala těsně pod náhorní plošinu, kde tyhle starobylé vavříny rostou, takže mírné zklamání. No, i když zklamání vypadalo tak, že jsme fotografovali nedříve některé tyhle samotáře při východ slunce nad inverzní oblačností, a potom jsme stejně dlouhé desítky minut fotili jednotlivé stromy i bez mlhy. Pro začátek dobré, budeme se sem ale muset vrátit!

Návštěva číslo dvě

Měním taktiku a jedeme sem odpoledne. A ejhle, tak je to správně! Vítr žene oblačnost přes okolní kopce, takže parkujeme u prvních vavřínů v mlze husté tak, že by se dala krájet, skvělé! Díky severáku jsou tihle staříci pokroucení do bizarních tvarů a kompozic se nabízí nespočet.

Malinko vrásky na čele vykouzlí fakt, že začíná mrholit. No nic, počkáme si. A tak čekáme… a čekáme… a čekáme… až z mlhy a mraků v podstatě leje.

Po hodince to některé slabší kusy z výpravy už nevydrží a mizí za oponou deště v obavách, aby se náhodou mlha nerozplynula. Uklidňuji ostatní a doufám, že pršet brzy přestane. A opravdu, sice až po více než dvou hodinách, ale přestává lejt a jen mírně mrholí. To už se do auta vrací první naprosto promočený fotograf, který předtím nevydržel. Durch mokrý, ale spokojený, má nafoceno, takže fajn.

Rozbíháme se mezi ty krásné solitéry a fotíme v podstatě až do setmění. Scházíme se u auta nadšení a jedeme zpět do ubytování.

Do třetice!

Uplyne jen pár dní, fotíme na západní straně ostrova asi nejhezčí útesy, které se nám tu nabízejí, počasí mám objednané, takže mraky hrají při východu slunce všemi barvami, pak koupání v moři, lelkování po kavárnách a hospůdkách, a protože máme ještě skoro celé odpoledne před sebou, kam myslíte, že zamíříme? Opět k vavřínům.

Na mlhu to po cestě tak nějak chvíli vypadá, chvíli ne, ale nakonec je z toho nejlepší focení na Fanalu vůbec. Nikde ani noha, mlha chvíli je, chvíli mizí, takže se člověk v klidu zorientuje a nakomponuje, pár minut počká, až mu mlha zhoustne, jak potřebuje, odfotí a pokračuje dál. Značka ideál. Trávíme tu dlouhé hodiny. Fotím o sto šest, což se mě až tak často nestává, až zjišťuji, že kompozice začínají být už příliš podobné. Balím fidlátka, nasávám ještě zdejší atmosféru a pomalu se scházím s ostatními.

Odjíždíme spokojení a jako třešničku na dortu ještě stíháme parádní západ slunce nad inverzí, která se plazí mezi nejvyššími vrcholky Madeiry.

Pokud byste chtěli uniknout zklasického šediva listopadových dní v Česku, máte ještě šanci. Za měsíc vyrážíme a dvě místa jsou aktuálně ještě k mání.

28. 11. 2021 - Vložil jsem nové fotky z Islandu. Nabízím poslední volná místa na zimní workshopy.