Tam, kde polární záře dává dobrou noc

Léta jsme jezdili fotografovat na Lofoty. Proč? Jednoduše jsou na focení skvělé! Jenže jak už to bývá, postupem času to zjistilo více fotografů z celého světa a během pár let se z Lofot stalo nejnavštěvovanější místo na severu Norska. A protože Lofoty jsou svou rozlohou celkem malé, začalo to tu být už neúnosné. Většina míst na focení byla dostupná hned po vystoupení z auta, takže se davům skoro na všech fotografických spotech prostě vyhnout nešlo.

Extrémem byl most u vesničky Hamnøy, ve které jsme vždy bydleli, a kde se sešlo na ranní focení, nebo večer na polární záři, klidně i třicet fotografů. Stojíte tam tedy vyřádkovaní jako slepice na bidýlku a zážitek už je ten tam. A tak jsem si řekl dost…

Chtělo to tedy změnu!

Stačilo trošku hledat, a tak jsme jednu z následujících zim zamířili ještě o nějakých 150 kilometrů severněji, tedy nějakých 350 kilometrů nad polární kruh. A tam jsme našli nový fotografický ráj!

Tromso a okolí

Tohle typické severské město na ostrově obklopené fjordy a horami je samo o sobě velice zajímavé. Historické dřevěné domy střídá na několika místech moderní architektura a to vše pod těžkou sněhovou peřinou vypadá doslova pohádkově.

Místní moderní kostel, Tromso

My odtud ale většinou rychle míříme do fjordů blíže švédským hranicím, kde se vypínají hory v podstatě dvakrát vyšší, nežli je to na již zmíněných Lofotech. Z moře se tu zvedají takřka kolmé žulové stěny do takových výšek, že i Sněžka by tu byla prcek mezi obry. Scenerie jsou to úchvatné jak při východech a západech slunce, tak v noci, kdy nad nimi tancuje polární záře.

Severská krajina pod metry sněhu. Tady byste toho bez pneumatik s hroty moc nenajezdili.

Je fajn, že i přes zeměpisnou polohu tady nijak zvlášť nemrzne, protože moře okolní vzduch hodně otepluje. Fjordy vůbec díky přílivům a odlivům nezamrzají, což by při absenci Golfského proudu vypadalo úplně jinak.

Vrcholy pokryté ledem a sněhem.

Trávíme tu několik dní, prozkoumáváme jednotlivá údolí a po nocích číháme na tu mršku zelenou. Jsme tak severně, že tu lze spatřit polární záře snad každý den, takže naším jediným nepřítelem jsou mračna, která často oblohu pokrývají. Ale kdo se nevzdává, ten bývá odměněn doslova magickými okamžiky.

Jeden z místních ikonických vrcholů. Oblast okolo Tromsa.

Ani s polární září nevypadá věru zle.

Senja volá!

Celá tahle parádička je ale stále teprve fotografický předkrm. Po pár dnech vždy odjíždíme na Senju, kde trávíme výrazně větší část pobytu tady na severu, protože je tu tolik možností, co fotografovat, že by ani měsíc nestačil.

Jedná se o ostrov s jedněmi z nejkrásnějších fjordů v celém Norsku. A bonusem bývá, naprostá absence lidí. Kupodivu tu stále na fotografa nenarazíte, maximálně přes den na ojedinělého turistu.

Jedna z mnoha kamenitých pláží. Fotit tu lze v zimě v podstatě i v pravé poledne.

Focení v noci si užíváme taky, polární záře mám objednané!

Nejen že je tu nepočítaně lokalit u pobřeží, takže si do fotek zakomponujete balvany a útesy, které omývá moře a nad tím vším ještě většinou ční špičaté vrcholy zdejších hor.

Stačí popojet o fjord vedle a jsou tu zase další nové kompozice.

Bydlíme tu vždy v klasickém dřevěném domku, který máme jen pro sebe a ten je umístěn v jednom z fjordů tak parádně, že stačí udělat pár kroků ze dveří a hned můžete fotit rozmanité scény v podstatě na všechny světové strany. Polární záře focená v papučích z terasy není výjimkou. A nejednou se nám poštěstilo na loukách nad vesnicí pozorovat a fotit Losy evropské.

Počasí se tu dokáže změnit i několikrát během jedné hodiny, takže chvíli máte nad hlavou modrou oblohu, za pár minut už vás zasypávají sněhové vločky a v dalším okamžiku už opět okolní vrcholy osvěcuje nízké zimní slunce. Jezdíme sem pravidelně v únoru. Den už je dost dlouhý a přitom slunce putuje po obzoru tak nízko, že lze v podstatě fotografovat už hodinu a půl před samotným východem a totéž i po východu. Pak je přestávka na oběd a za chvíli před sebou máme další tříhodinovku focení, takže to máme suma sumárum šest hodin plnotučného fotografování se super světlem každý den. To není vůbec špatné ne?

Stačí vyšlápnout si kousek do kopců a hned se perspektiva mění.

Další výhodou Senji je, že v případě slušného počasí lze vyšlapat na některé z okolních kopců. Teprve až když vidíte fjordy kolem sebe z ptačí perspektivy, tak si uvědomíte, jaké je to tu parádní divadlo přírody.

Ikonou zdejších kopců je Segla. Není nejvyšší, ale je nejimpozantnější! Byl jsem tu už mnohokrát, ale tohle je přesně to místo, ze kterého si odnesete dobrou fotografii vždy. Pokaždé jsou jiné podmínky.

Segla v celé své kráse.

Ale nejde jen o Seglu. Postupem času jsem našel v okolí i další dostupná sedla a vrcholy, ze kterých jsou neskutečné výhledy. Do hodinky chůze se dostanete na místa, která vám vyrazí dech.

No a když už jste si to vyšláply na východ nebo západ slunce, proč se sem nevydat i v noci za polární září! Jistě, krásné fotky bychom pořídili i dole u pobřeží, jen pár kroků od auta, ale byla by škoda tohle nevidět, nezažít, nevyfotit...

Takže pokud vás fotky nenechaly chladnými a místo toho máte hned chuť někam vyrazit, měl bych pro vás plán :) Mám do Norska letos v únoru ještě dvě volná místa, takže se jednoduše přidejte a dejte vale starostem, zprávám o covidu, Česku bez sněhu, a tak dále...

Související odkazy:
Workshopy
Galerie
Facebook - michalbalada.com
Instagram - michalbaladacom

1. 1. 2022 - Vložil jsem nové fotky z Norska. Zbývá obsadit poslední místa na expedici do Norska za polární září!