Vodopády na západním pobřeží USA
Nedílnou součástí našeho fotografování v Oregonu a Washingtonu jsou vždy také vodopády. Díky nedávné sopečné aktivitě (rozuměj tisíce let zpět), jsou tu totiž téměř na každém kroku. Nezažil jsem větší koncentraci nikde jinde po světě. Kam se na ně hrabe i Island, v mých očích dlouho vodopádový ráj. Jsou tu vyšší, mohutnější a většinou ještě k tomu zasazeny do pralesů, takže scenerie jsou to opravdu monumentální.
První na vodopády bohatou oblastí je hned kousek za Portlandem kaňon Columbia River. Bude to naše první zastávka při červnové fotoexpedici. V úseku asi třiceti kilometrů fotografujeme vodopádů tolik, jako když objedeme již výše zmíněný Island.
Ať chceme nebo ne, stejně skončíme u ikonických Multnomah Falls. Jsou turismem nejvíce zasažené, parkoviště se nachází hned vedle dálnice a stačí ujít sto metrů k hospodě, za kterou tohle neuvěřitelné vodopadání vyfotí každý i mobilem. Ale řekněte, není to parádní? Neodoláte…
Bohužel skoro celý levý břeh Columbia River v roce 2017 vyhořel, takže stará cesta, vinoucí se svahem nad dálnicí byla uzavřena a k několika vodopádům se oficiálně vůbec nedalo dostat. Je to smutné, vidět tyhle staleté velikány, jak pomalu umírají, protože mají požárem zničený kořenový systém.
Multnomah Falls, Oregon, USA
Toketee a Watson Falls
Ráno bezvadné focení u Crater Lake, v poledne koupání ve volně přístupných horkých pramenech s výhledem do pralesa a odpoledne, až zajde slunko konečně za mraky, pádíme k Toketee Falls. Na ty jsem se moc těšil, hluboký kaňon, čedičové varhany a přes jejich okraj padající mohutný proud vody. Oficiální vyhlídka je vysoko nad vodopády, takže hledíte z dálky kamsi mezi větve na čůrek vody pod vámi. Většině Američanů to stačí, na Instagram to je dobré. Jestli se o nás říká, že jsme obézní národ, tady to dostává úplně jiné měřítko. Pardon za ten výraz, ale tlusťochů je tu většina. Vyhlídka přecpaná, to mě neláká. Naštěstí je zde i neoficiální stezka, nutno říci že poměrně krkolomná. Chvílemi si připadám jako opice, ale daří se bez úhony dopravit tělesnou schránku i fototechniku dolů k vodě a může se začít.
Toketee Falls, Oregon, USA
Watson Falls už mám v mapě označené spíš jen proto, že jsou v podstatě při cestě a nic moc velkého od nich nečekám, příliš dobrých fotografií jsem odtud neviděl.
Chyba lávky! Přijíždíme sem už skoro za šera, vysprintujeme tedy pár set metrů do prudkého kopce, nikde ani živáčka a otevírá se před námi sto metrů vysoká skalní stěna a z ní s ohlušujícím rachotem padající proud vody, no to je prostě skvělé. Poskakuji tu po kluzkých kamenech až do tmy. Tohle jsem opravdu nečekal a nechápu, že se mu nikdo více nevěnuje.
Watson Falls, Oregon, USA
Abiqua Falls
Jo, to byl celkem zážitek. V mapě mám tyhle vodopády podle nalezených souřadnic jasně zakreslené. Menší problém je v tom, že k nim není značená sebemenší pěšinka. A to mám mapu opravdu podrobnou. K tak parádnímu místu by dle zdejších zvyklostí měla vést spíš dálnice a to mě trošku znejistí. Toho v nestřeženém okamžiku využívá Radka a kolem jedoucího místňáka se ptá, zda nezná cestu k vodopádům. Jejich název notně zkomolí, však to není důležité, hlavní je se zeptat! On ochotně odpovídá, protože hezkou blondýnu tu asi roky nepotkal, že jasné, že ví a hned podrobně vysvětluje cestu. Co na tom, že je to v úplně jiném údolí, než říká moje mapička?! Neremcám, jsem z ticha, i mistr tesař se občas utne, asi to mám přeci jen špatně označené, takže jedeme. Což o to, šotolinová cesta je to pěkná, takže i mě pomaličku přemůže optimismus, že je nakonec najdeme. Ten je ještě větší ve chvíli, když po pár mílích vidíme na okraji cesty malé parkoviště plné aut. Super, to bude ono!
Hledím však s rozpaky na zdejší naučnou tabuli a tady, světe div se, je na mizerné informační fotografii vyobrazen ještě mizernější vodopádek, ne ten můj, krásný, sakra!
No jo, hned jsem na koni a hlásím, že má mapa byla jistě správná a příště se ptát netřeba!! Otáčíme a jedeme zpět do kopců, abychom po menší kličkované sjeli do toho správného údolí. Tady je šotolinka o poznání horší a to našemu Chrysleru Pacifica moc nechutná, není to zrovna žádný offroad. Pár větších louží a děr projíždíme s noblesou, ale definitivní stopku nám vystavuje hluboký výmol přes celou cestu o pár zatáček dál. Příkrý svah, spojka smrdí, kola hrabou, couváme do prudkého kopce zpět někam, kde by se ten náš pojízdný domeček nechal odstavit.
Pak už stačí jen půlhodinka svižné chůze a tradááá, jsme u vodopádu, jako vystřiženého z Jurského parku. Hluboký kaňon, všude okolo prales, staleté stromy porostlé mechy a lijánami, řev ptáků a do toho tahle nádhera. Trávíme tu dlouhé hodiny až do západu slunce. Je to snad nejhezčí prostředí, ve kterém jsem zatím viděl jakýkoliv vodopád.
Abiqua falls ukryté v pralese, Oregon, USA
Silver Falls State Park
Jde o Mekku všech potůčkářů. Na pár kilometrech je tu deset mohutných vodopádů. Když sem přijíždíme, máme za sebou návštěvu už desítek vážně pěkných vodopádů, žádných čůrků, takže jsme dost zmlsaní a v podstatě osobně ani nejsem v nějakém bůh ví jakém očekávání. Čeho je moc, toho je příliš.
Daní za intenzivní cestování je jistá postupná otupělost, takže místa, která by se nám jindy zdála nejkrásnější v celém vesmíru, se postupně stanou tak trošku rutinou. To však změní hned North Falls. Tak, jako se třeba na Islandu můžeme projít za Seljalandsfossem, tady zažijeme něco podobného též, jen si to celé několikrát znásobte, protože jeskyně za vodopádem je opravdu velkolepá.
Jeskyně za North falls, Oregon, USA
I další jsou samozřejmě parádní, za vypíchnutí ještě stojí South Falls. Opět se tady procházíme dokola celého vodopádu i za ním a je opravdu veliký, takové obrovské přírodní divadlo pod otevřeným nebem.
Dalo by se tu focením strávit bez nadsázky několik dní. A bylo by to ideální řešení, aby si člověk mohl počkat na mlhu, ranní světlo a podobně, ale holt musíme dál, času nemáme neomezeně.
South falls, Oregon, USA
Sahalie a Koosah Falls
Po dalším skvělém ranním focení u Big lake, kde nám ranní mlha vyčarovala atmosféru jako z pohádky, už už lezu do auta, že bych uvařil snídani. Komáři se ale také velice rychle probouzí a útočí ze všech stran, takže měníme plány a to se záhy ukáže jako dokonalý majstrštyk!
Ranní pohodička u Big lake, Oregon, USA
Pár mílí odtud jsou totiž další z řady vodopádů, které nám zdejší krajina servíruje jako na běžícím pásu. Nevypadaly na fotkách až tak skvěle, ale když přicházíme k Sahalie Falls, otevře se mě pusa úžasem. Obrovská masa vody se tu řítí sevřeným údolím, všude spousta vodní tříště (ta už mě dělá menší radost, protože mě a techniku neustále sprchuje), nad hlavou mlha, není čas, ztrácet čas!
Sahalie Falls, Oregon, USA
To Koosah Falls pár set metrů po proudu, to je zase o něčem jiném. Ta stejná masa vody se tu láme z ničeho nic a padá mnohem hlouběji. Oficiální vyhlídka je nad nimi a po straně, kam se hned ženu, balancuju na rozbláceném svahu, ale pořád to nějak není ono. Nakonec je nejlepší výhled o kus dál po proudu v zátočině, kde jsou nahrnuté klády přímo v řečišti. S človíčkem je to samozřejmě nejlepší, takže na nic nečekám a hned na nich poskakuji, protože co bych pro dobrou fotku neudělal. Je to celkem kumšt, klády se v proudu různě pohybují a vibrují, takže slacklinová průprava se tady dobře uplatní. Ještě pár záběrů do videa a honem na pevnou zem. Tady když člověk do toho proudu spadne, je to definitivně vyřešené.
Koosah Falls, Oregon, USA
Mohl bych ve výčtu pokračovat dál a popisovat desítky dalších skvělých vodopádů, které jsme postupně navštívili a byly krásné a skvělé. Už se na ně zase moc těším!
Fotografie dalších vodopádů budou postupně přibývat v galerii.
Související odkazy:
Workshopy
Galerie
Facebook - michalbalada.com
Instagram - michalbaladacom
