Home  »  Články  »  Trocha inspirace II

Trocha inspirace II

Před více než čtyřmi lety jsem psal první článek o tom, kde se inspiruji, a protože se člověk nějak vyvíjí (předpokládám, že alespoň většina z nás to tak má), pocítil jsem nutkavý pocit napsat opět pár řádků… Takže hned zkraje upozorňuji, že dnes to nebude tolik o focení, jak jste tu běžně zvyklý. Pokud přesto dočtete do konce (hrnek silné kávy jistě pomůže!), budu rád za jakýkoliv komentář, výtku, názor, prostě za reakci.


Co mě inspiruje, aneb proč to všechno dělám?

Proč se stále trmácím do kopců a různě po světě a přitom fotím? No protože mě to neskutečně baví! Snad ještě víc, než před těma čtyřmi léty. Jsem v krajině rád, možná do ní i trošku utíkám. Jak se říká, je lepší inteligentní samota, než hloupá společnost (a tak si ve městech bohužel dost často připadám). Dobrý snímek je pak bonus navíc. Čili to se ještě více umocnilo. Další řádky, které jsem psal v prvním článku, bych i dnes podepsal, za co jsem rád, názory mám tedy víceméně konzistentní.

Stále se setkávám se spoustou lidí, kteří si stěžují, že na focení nemají dost času. Ale času máme na světě všichni stejně, je to jen o prioritách. Čas je to nejdražší, co na světě mám, takže jej „spotřebovávám“ na to, co mám nejraději, čili fotografování a pohyb v krajině. Jo a taky jídlo mám rád, a to dost! :-)

Čím dál víc si také uvědomuji, že ke štěstí stačí opravdu velmi málo, nenakupuju zbytečnosti, vlastně nenakupuju skoro nic. Čím míň toho člověk nahromadí, tím je nakonec šťastnější, protože se podvědomě neobává, že o to může nějakým způsobem taky lehce přijít.

Asi jediné, co mě opravdu leží v hlavě, to je rozhádaná společnost, do které média pumpují vesměs jen negativní impulzy a tím celou situaci přiživují. Kdyby se každý radši staral sám o sebe, o všechny by bylo dobře postaráno.

Blahořečím si v souvislosti s tím, že jsme před nějakými osmi lety vyhodili z domu televizi.

Jsme obrazem toho, v jakém prostředí se pohybujeme a s jakými lidmi se scházíme. Dávno jsem se odstřihnul od těch negativních a snažím se držet těch pozitivních, tvůrčích, kteří se stále jen dokola nestěžují, že něco nejde a že tamto nemají. Jasně, nesvítí stále sluníčko a problémy jsou všude, ale pokud spolupracujete s lidmi, kteří problémy řeší a jsou pozitivně naladění, přenáší se to i na Vás, to my tedy můžete věřit!

Znáte to, sedíte u stolu s někým, kdo vám tam vzdychá, že by chtěl pár kilo zhubnout, že by chtěl cestovat atd. a vy si říkáte… proboha tak zvedni zadek a udělej to! Jenže on o tom chce jen mluvit, je líný vystoupit ze škatulky a udělt pro to něco. V takových situacích se zvedám a tiše odcházím, nechci marnit časem svým.
Tím se okruh mých dobrých známých smrsknul tak, že bych je napočítal na prstech jedné ruky, ale můžu se na ně spolehnout. Může se to zdát drsné, ale tok to prostě je. Schválně se objektivně zamyslete, kolik takových přátel máte vy?

Hodně mě taky motivuje sport a lidé okolo něho. Slýchávám, že jsem blázen, když se v zimě sám někde celé dny trmácím po pás ve sněhu s těžkým báglem po horách a co by se všechno mohlo stát… nebo že jedu na kole závod (já závody nemám rád, tohle byl můj první a on to svým způsobem ani není závod, ale jakási pouť za sebepoznáním) 1650 kilometrů s převýšením 40 kilometrů a mě to nepřijde jako nic nenormálního. Sleduju totiž ty, kteří se vrhají do mnohem větších výzev, a tohle by pro ně byla naprostá brnkačka.

Neobklopujte se proto průměrným stádem, tak se dál neposunete.

 

Knihy

Tady je od minula hodně velká změna. Už téměř nečtu knihy se sportovní tematikou. Ne že by byly špatné, to vůbec. Jen začnete zjišťovat, že vám postupem času začnou připadat všechny na jedno brdo. V té chvíli je dobré se posunout někam dál.

Mnich který prodal své Ferrari – Robin S. Sharma
- Moje první motivační čtení, ani nevím, jak jsem na ní před pár lety přišel, každopádně mě dost zasáhla. Spousta zajímavých postřehů, jeden za všechny, který jsem si odnesl je, že si skoro každý den řeknu, jestli právě toto bych chtěl dělat, když by to měl být můj poslední den. Zní to drsně, ale všichni si tu žijeme jako bychom měli být snad nesmrtelní, ale čas je to nejdražší a nejdůležitější, co máme a máme ho jen omezenou dobu, takže proč dělat věci, které nemáme rádi, nebo dokonce nesnášíme a odkládáme ty, které bychom rádi dělali?

Začněte s proč - Simon Sinek
- Jeden příklad za všechny z této knihy, který mě hned napadá, je ten kde Simon popisuje marketing firem. Například Cashback akce (tak typické v posledních letech u výrobců fotoaparátů), které jsou jen neuvěřitelným odrbáváním zákazníků, kličkováním při uplatňování zpětných slev a spoléhání firem na to, že polovina těchto slev zůstane neuplatněných. Vždyť proč by jinak své produkty neprodávali rovnou levněji?

Robin S. Sharma
- Tajné dopisy mnicha, který prodal své Ferrari
- Umění vést
- Mudrc, surfař, byznysmenka
- Kdo bude plakat, až tady nebudeš?

Simon Sinek
- Lídři jedí poslední
- Začněte s proč

Mitch Albom
- Utorky s Morriem

Napoleon Hill
- Myšlením k bohatství

Keith Ferrazi
- Nikdy nejez sám

Gallo Carmine
- Mluv jako TED

Aleš Palán
- Raději zešílet v divočině

Po přečtení těchto a dalších knih začnete vidět svět v souvislostech. Nenecháte si hned nabulíkovat první hloupou a smyšlenou zprávu v bulváru, o věcech přemýšlíte.

A poslední, co jsem dočetl, je velmi čtivá kniha od Ládi Zibury - Pešky mezi buddhisty a komunisty. Je to úplně něco jiného, než výše uvedené, ale doporučuji. Knih mám přečteno mnohem víc, ale tyto uvedené se mě vybavují jako nejpřínosnější.

Přenéste se přes některé názvy knih a neházejte je hned pod stůl. Například titul - Jak získávat přátele a působit na lidi mě svým prvoplánovým pojmenováním také v první chvíli dost odrazoval, ale uvidíte, že je uvnitř spousta pravdy a životních zkušeností, které se velmi hodí.

Odebírám také Forbes, je to jediný časopis, který mám už delší dobu předplacený. Už jen při čtení editorialu jsem tak nabitý pozitivní energií, že obsah tohoto periodika většinou zhltnu během jednoho-dvou dní.

Před lety jsem samozřejmě odebíral fotografické časopisy, ale jejich úroveň šla tak rapidně dolů, že to začali být vyhozené peníze. Stohy recenzí fotografické techniky, které jsou stejně neobjektivní, děkuji – nechci. Zajímavých článků jako šafránu a slušných fotografií postupem času snad ještě méně. Sklouzlo to k tomu, že se otisknou kytičky, pejsci a kočičky vyfocené tak průměrně, až to bije do očí a tímto způsobem si časopis v podstatě kupuje své odběratele. No řekněte, nebyli byste rádi, kdyby ve Vašich fotografických začátcích nebyl váš snímek někde otištěn? Ale opravte mě, třeba se úroveň těchto plátků záhadně zvedla.

Ale zpět k tomu Forbesu. Skvělé na něm je hlavně to, že obsah je asi tak z 95% o českých, nikoliv zahraničních, úspěšných podnikatelích a vůbec lidech, kteří něco dokázali, nebo dělají něco dobrého pro společnost a podobně. Mám tak při jeho čtení skvělý pocit z toho, že i v naší malé zemičce se může lidem dobře dařit. A když nasáváte tuhle pozitivní energii, pak i pozitivně myslíte a nepřemýšlíte stále jen o tom, co by se mohlo stát kdyby…


Když zrovna nečtu a sedím doma u úpravy fotografií, tak v poslední době hodně poslouchám různé rozhovory se zajímavými a úspěšnými lidmi. Opět je to hromada inspirace a pozitivní energie!


Poslechněte si Ted přednášky


Poslechněte se podcasty Proti proudu

Co host, to velká inspirace a přes ně se dostanete k dalším a dalším.

 

Filmy

Disconnect
- Tenhle film je tak aktuální, až mrazí… Jak nesprávné používání moderních technologií a špatná komunikace mezi blízkými vede k až fatálním výsledkům… opravdu se vyplatí zkounout.

Captain Fantastic
- Střet alternativního způsobu života s tím, jak jej v dnešní uspěchané době žijeme mi.

Seriál Pustina
- Skvělá kamera i výkony herců, prostředí, námět atd. Na žádný seriál jsem už léta nekoukal, ale tyto díly jsem zhltnul.

Moc dalších jsem za poslední roky neviděl. Momentálně mě tedy další nenapadají, takže pokud máte nějaké, které si myslíte, že stojí za zhlédnutí, určitě mně je napište do komentářů.


Spíše pravidelně koukám na investigativní žurnalistiku, či zajímavé rozhovory typu Reportéři ČT či DVTV.


No a když už nesedím u počítače, samozřejmě nejradši trávím čas venku, tak například letošní první půlrok když spočítám noci strávené venku a ty doma v posteli, venku poměrně drtivě vyhrávají.

Občas je dobré dát si trošku víc do těla, než je obvyklé, překročit komfortní zónu. To se mě povedlo na závodu 1000miles. Pokud rádi tlačíte kolo terénem, kde byste nechtěli jít ani sami pěšky, určitě se přihlaste (už samotné přihlašování je celkem taškařice). Budete trpět, podíváte se na místa, kam byste se nikdy nevypravili, civilizaci skoro nepotkáte, budete spát pod smrčkem, plavat přes brody, trmácet se bahnem, moknout, mrznout, budete nadávat, do čeho jste se to dali, sáhnete si na dno, ale na konci zjistíte, že vás to hodně posílilo, protože přes bolest se rodí krásný věci. Celou dobu se lopotíte do cíle, modlíte se, abyste tam už konečně byli, a když konečně dorazíte, padne na vás kromě neuvěřitelné únavy jakási těžko popsatelná nostalgie a lítost, že už to končí.
Víc na http://www.1000miles.cz/

Jede se neobydlenými oblastmi napříč Česko-Slovenskem, vesměs přes všechny hory vyjma Vysokých Tater. Budete špinaví, smradlaví a vysílení, potlučení od pádů a pak vám nezištně někdo dá na trase najíst, nebo vás rovnou nechá přespat, ráno ještě nabalí svačinu a nejen že vás to neskutečně nakopne, ale zjistíte, že lidé nejsou tak špatní, jak se povídá… Závodníci si pomáhají nedbaje na to, že jim běží čas a propadají se pořadím, protože tenhle druh rasoviny se nejede na výsledek, ale pro sebe.
Dvě hlášky, které mě od té doby zvoní v uších: Když už nemůžeš, tak přidej! … a vzdát můžeš zítra! A že se vzdávalo dost, do cíle se dostala jen polovina startujících.

V první třetině trasy, to byla ještě celkem pohoda :-)

Máte tohle všechno podobně? Tak se ozvěte, rád zajdu na pivko a potkám nové zajímavé lidi!
Velice silně v souvislosti s tím uvažuji o vyhlášení jakéhosi srazu fotografů, kteří mou práci nějakým způsobem sledují (není nutnost, ale jinak byste zřejmě nedočetli až sem). Vlastně ani nemusíte být nutně fotografy, klidně jen jedinci s podobnými hodnotami! Prostě sednout někde do hospody k pivku či vínu s podobně zaměřenými lidmi ať už v Hradci Králové, kam to mám blízko, nebo třeba v Praze, Brně nebo úplně jinde. Jedinou podmínkou by bylo přinést alespoň jednu fotografii na papíře (asi jsem staromódní, ale stále si myslím, že fotka je fotkou právě až po vytištění), na fotografické úrovni zúčastněných by vůbec nezáleželo… co říkáte?

A nebojte, napár let máte od mého filosofování pokoj (snad :-)) a už za pár dní zveřejním první článek s fotkami z Nového Zélandu, takže si opět přijdete na své, jak jsme u mě na webu zvyklý :-)
 

Související odkazy:
                             • Nabídka- Workshopy
                             • Galerie
                       • Facebook - michalbalada.com
                       • Instagram - michalbaladacom

Sdílet |

Komentáře k článku

Jméno: *
E-mail: *
Web:
Zpráva: *

Napište číslo: *

 
Michal Balada | Web | 13.03.2018
Radime díky moc za komentář, snad nezpychnu :) Dobrých krajinářů je u nás určitě víc a další "dorůstají". Jak už jsem tu někde dříve psal, jsem rád, že si články občas někdo přečte a trefím se mu třeba i do vkusu. Vidíš, sliboval jsem to pivko a jak pořád někde lítám, nějak to vyšumělo. Časem napravím! Ať se daří.
Radim Šalša | 09.03.2018
Ahoj Michale, brouzdám po Tvých stránkách a dívám se na Tvé nové fotografie, a pak jsem narazil na tento článek, který mě zaujal. Myslím, že takovéto úvahy a tom kde člověk bere inspiraci a v co věří jsou naprosto v pořádku a dokresluje to Tvůj celkový obraz člověka, jak vnímáš svět. Bohužel v dnešním světě, kde se lidé často pořád za něco skrývají je napsat o sobě něco takového naprosto skvělé a pro mě to má velkou váhu. Jinak k Tvým fotografiím. Chtěl bych potvrdit to co tady psal Petr Konečný tj. nechci aby to vypadalo jako řiťolezectví, ale mým vzorem jsi ty. Sleduji více našich známých krajinářských fotografů, ale prostě se mi zdá, že ty do toho dáváš víc než oni a z tvých fotek hor je to prostě vidět. Možná se Ti blíží z mého pohledu jen Václav Krpelík. Já jsem zatím začátečník, který fotografuje něco přes rok, ale tvé články a fotky mi jsou inspirací v další práci a zlepšováním se, i když vím, že cesta je ještě hodně dlouhá, abych dosáhl takových výsledků. Nedávno jsem byl v Krkonoších, když bylo asi -20 a musím říct, že pocit zažít hory brzy ráno nebo večer je něco naprosto jiného, než jsem dosud na horách zažil a je to naprosto fantastické. Ta atmosféra přírody, klid, žádní lidi prostě jen člověk a příroda je opravdu fascinující. Kdyby jsi někdy organizoval to (pivko fotografů), tak bych se rád přidal. Jinak se budu těšit na Tvé další fotografie a články. Případně pokud to v budoucnu vyjde, tak bych dal nějaký workshop.
Jana | Web | 12.02.2018
Ahoj,tvůj článek pravdivý,mám z něj velmi dobrý pocit nakopne snad každého komu není všechno jedno, sleduji tvé články a hlavně fotky, moc hezké Jana5
Michal Balada | Web | 02.11.2017
Jan: Já děkuju za pozitivní odezvu.
Jan BysTri | Web | 01.11.2017
Super článek, cítím že mi nějak mluvil s duše. Moc hezký web a krásné fotografie. Rad se sem vracím, díky za vaší práci a inspirativní seznam knížek.
Michal Balada | Web | 11.10.2017
Tomáši přesně tak, kdo neviděl, nezažil, nepochopí :-)
Tomáš Čmuchálek | 09.10.2017
Ahoj Michale, hezké myšlenky, rád se kochám Tvými fotkami a ještě raději se snažím zachytit své vlastní. Občas mi i vyjde počasí :-). Máš pravdu, že noc strávená pod hvězdami, kde focení je spíš bonus, je úžasná. Zrovna minulý víkend jsem to praktikoval v Sasku. Je neskutečné, jak dokáže východ Slunce nabít energií. To ti spáči nikdy nedokážou pochopit. Proto tak často utíkám do kopců "za humny" a lovím východy a západy Slunce. Kdo to jednou zažil, ten tomu propadne. Těším se na viděnou v listopadu.
Michal Balada | Web | 16.09.2017
Denis: Ty ještě žiješ? :D Energie máme každý dost, jen je třeba jí dobře rozdělit. Mám jiný problém, potřeboval bych, aby měl den 48 hodin, pořídil bych toho víc :)
Denis V. | 14.09.2017
Hola-hola. Je zvlastne, ze ked sme sa spoznali, myslel som si, ze sme dost rozdielni ludia v tom ako myslime.. Ale vidim, ze zrejes ako vino :-) Stihas toho naozaj uzasne vela - nabuduce napis clanok, kde beries energiu na tolko cinnosti? Podla mna malo chlastas, v tom ta my Slovaci mozme potiahnut dopredu. Drzim palce a rad ta zase po dlhej dobe uvidim. Drz sa chlape
Michal Balada | Web | 06.09.2017
Sousede, myslím to vážně, hned jak budu mít čas, takže někdy nejdříve v půli listopadu, do té doby jsem pořád někde pryč, tak něco vymyslím. Tvůj tchán má dobrý vkus :)
Soused | 05.09.2017
Ahoj! Celé jsem to dočetl a napadá mě, jestli to s tím posezením myslíš vážně, když si vezmu, jak dlouho si to slibujeme navzájem :-) P.s. Mnich, který prodal své Ferrari byla první kniha, kterou mi půjčil můj tchán - přečetl jsem ji asi 5x.
Michal Balada | Web | 04.09.2017
Petře tak se koukej donutit a někam vyraž. Jsou jen dvě možnosti... buď tě to začne bavit, nebo už to nikdy nebudeš chtít opakovat :) Ale nejhorší je to nezkusit.
Petr Konečný | Web | 03.09.2017
Snad to nebude znit jako ritolezectvi, ale moji inspiraci jsi ty. Moc rad si prectu tve clanky o vyprave v horach na noc a podobne. Na tohle jsem se zatim nedokopal a nevystoupil ze sve komfortni zony. Maximalne tak na vychod slunce do Beskyd :) Fotosraz je super napad a rad bych se pridal, pokud to bude v mych silach.